Jób 14
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
JPS Tanakh (Jewish Publication Society, 1917)
1Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
1Man that is born of a woman is of few days, and full of trouble.
2Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
2He cometh forth like a flower, and withereth; he fleeth also as a shadow, and continueth not.
3A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
3And dost Thou open Thine eyes upon such a one, and bringest me into judgment with Thee?
4Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
4Who can bring a clean thing out of an unclean? not one.
5Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
5Seeing his days are determined, the number of his months is with Thee, and Thou hast appointed his bounds that he cannot pass;
6Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
6Look away from him, that he may rest, till he shall accomplish, as a hireling, his day.
7O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
7For there is hope of a tree, if it be cut down, that it will sprout again, and that the tender branch thereof will not cease.
8By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
8Though the root thereof wax old in the earth, and the stock thereof die in the ground;
9Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
9Yet through the scent of water it will bud, and put forth boughs like a plant.
10Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
10But man dieth, and lieth low; yea, man perisheth, and where is he?
11Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
11As the waters fail from the sea, and the river is drained dry;
12Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
12So man lieth down and riseth not; till the heavens be no more, they shall not awake, nor be roused out of their sleep.
13Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.
13Oh that Thou wouldest hide me in the nether-world, that Thou wouldest keep me secret, until Thy wrath be past, that Thou wouldest appoint me a set time, and remember me! —
14Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
14If a man die, may he live again? All the days of my service would I wait, till my relief should come —
15Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
15Thou wouldest call, and I would answer Thee; Thou wouldest have a desire to the work of Thy hands.
16Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
16But now Thou numberest my steps, Thou dost not even wait for my sin;
17Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
17My transgression is sealed up in a bag, and Thou heapest up mine iniquity.
18Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
18And surely the mountain falling crumbleth away, and the rock is removed out of its place;
19Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
19The waters wear the stones; the overflowings thereof wash away the dust of the earth; so Thou destroyest the hope of man.
20Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
20Thou prevailest for ever against him, and he passeth; Thou changest his countenance, and sendest him away.
21Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
21His sons come to honour, and he knoweth it not; and they are brought low, but he regardeth them not.
22Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
22But his flesh grieveth for him, and his soul mourneth over him.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.