Jób 14
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Diodati Bibbia 1885
1Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
1L'uomo nato di donna È di breve età, e pieno di travagli.
2Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
2Egli esce fuori come un fiore, e poi è reciso; E fugge come l'ombra, e non istà fermo.
3A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
3E pur tu apri gli occhi tuoi sopra un tale, E mi fai venire a giudicio teco!
4Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
4Chi può trarre una cosa monda da una immonda? Niuno.
5Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
5Poichè i suoi giorni son determinati, E che il numero de' suoi mesi è appo te, E che tu gli hai posti i suoi termini, I quali egli non può trapassare,
6Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
6Rivolgiti d'addosso a lui, sì ch'egli abbia alcuna posa, Infino a tanto che di buona voglia egli fornisca la sua giornata, come un mercenario.
7O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
7Perciocchè quantunque un albero sia tagliato, Pur vi è speranza per lui, ch'egli si rinnoverà ancora, E che i suoi rampolli non mancheranno.
8By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
8Benchè la sua radice sia invecchiata nella terra, E il suo tronco sia morto nella polvere;
9Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
9Pur nondimeno, tosto ch'egli sentirà l'acqua, rigermoglierà, E produrrà rami come una pianta novella .
10Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
10Ma l'uomo muore, e si fiacca; E quando l'uomo è trapassato, ov' è egli?
11Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
11Le acque se ne vanno via dal mare, E i fiumi si seccano, e si asciugano;
12Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
12Così, quando l'uomo giace in terra, egli non risorge; Finchè non vi sieno più cieli, i morti non si risveglieranno, E non si desteranno dal sonno loro.
13Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.
13Oh! nascondessimi tu pur sottera, Ed occultassimi, finchè l'ira tua fosse racquetata; E ponessimi alcun termine, dopo il quale tu ti ricordassi di me!
14Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
14Se l'uomo muore, può egli tornare in vita? Aspetterò io tutti i giorni del tempo determinato della mia vita, Finchè mi venga mutamento di condizione?
15Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
15E che tu mi chiami, e che io ti risponda, E che tu desideri l'opera delle tue mani?
16Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
16Perciocchè ora tu conti i miei passi, E non riserbi nulla a punir del mio peccato.
17Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
17I miei misfatti son suggellati in un sacchetto, Tu l'hai cucito sopra le mie iniquità.
18Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
18Ma certo, come un monte cadendo scoscende, Ed una rupe è divelta dal suo luogo;
19Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
19E le acque rodono le pietre, E i lor diluvi inondano la polvere dalla terra; Così tu fai perir la speranza dell'uomo.
20Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
20Tu lo sopraffai in eterno, ed egli se ne va; Tu gli fai mutar faccia, e lo mandi via.
21Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
21Se poi i suoi figliuoli sono in onore, egli nol sa; Se altresì sono abbassati, egli non vi pon mente.
22Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
22La sua carne si duole sol di lui, E l'anima sua fa cordoglio sol di lui.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.