Jób
Chapter 14
Kralice Bible (1613)
vs Asang Khongca Bibl…
Aa
Text size
Line width
Verse numbers

Jób 14

Kralice Bible (1613)
Asang Khongca Bible (Eastern Khumi Chin, 2019)
1Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
1Nongpata mah tapen ih kami loe nawnetta hing nathung raihaih hoiah koi.
2Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
2Anih loe apawk baktiah ampha tahang moe, azaem roep; tahlip baktiah cawnh, cak poe ai.
3A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
3To baktih hmuen pongah mik na padai moe, lokcaekhaih hmaa ah nang caeh haih han maw?
4Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
4Mi mah maw kaciim ai thung hoiah kaciim hmuen to sin thai tih? Mi mah doeh sin thai mak ai.
5Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
5Kami ih aninawk to kroek moe, khrah nazetto maw oh pae vop, tiah na panoek pae pongah, anih mah poeng thai han ai ah ramri to na sak pae.
6Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
6Toksak han tlai ih kami baktiah, angmah ih aninawk boeng khoek to, angmah koeh ah oh hanah, anih to angqoi taak ah.
7O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
7Thing loe pakhruk cadoeh, tadok tacawt let ueloe, tanghang kangtha tacawt let tih, tiah oep han oh.
8By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
8Long thung ih tangzuun loe mitong boeh pongah, long ah akung dueh cadoeh,
9Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
9tui hmui hoiah tadok let ueloe, thingkung kanawk baktiah tanghang tacawt let tih.
10Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
10Toe kami loe duek moe, qong ving; ue, a hinghaih boeng pacoengah loe naa ah maw om vop tih?
11Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
11Tuipui tui loe anghmat moe, vacong tui doeh kaang king baktih toengah,
12Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
12kami loe angsong moe, angthawk let ai boeh; vannawk anghmaa ai karoek to anglawt mak ai, a iihhaih ahmuen hoi angthawk mak ai boeh.
13Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.
13Aw taprong thungah na hawk ah, palung na phuihaih dip ai karoek to, tamquta hoi na hawk ah! Kai pahnet han ai ah, ka oh han ih atue to na khaek pae ah.
14Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
14Kami loe duek pacoengah hing let tih maw? Karai toksakhaih aninawk loe sawk parai cadoeh, kam khraihaih atue pha ai karoek to ka zing han.
15Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
15Nang kawk naah, kang pathim pae han; na ban hoi sak ih hmuen to na koeh.
16Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
16Vaihi loe ka khok tangkannawk to na kroek moe, ka zaehaih to na khen ai boeh.
17Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
17Ka sakpazaehaih loe pasah thungah catui ka daeng boeh moe, ka zaehaih nang kraeng pae hmoek boeh.
18Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
18Tanim thaih mae loe anghmat boeh moe, lungsong doeh a ohhaih ahmuen hoiah angthuih ving boeh.
19Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
19Tuinawk mah thlung to maawtsak moe, tui tha mah long to takhawh baktih toengah, kami oephaih to nam rosak.
20Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
20Kami to na pazawk poe, anih loe anghmat ving boeh; anih ih mikhmai to nam khraisak moe, kalah bangah na patoeh ving.
21Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
21A capanawk mah pakoehhaih hnu o cadoeh, anih mah panoek ai boeh; nihcae atlim ah krah o cadoeh, anih mah panoek pae ai boeh.
22Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
22Toe anih ih ngan to naa ueloe, a hinghaih palungsae tih, tiah a naa.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.