Jób 14
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Berean Standard Bible
1Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
1“Man, who is born of woman, is short of days and full of trouble.
2Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
2Like a flower, he comes forth, then withers away; like a fleeting shadow, he does not endure.
3A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
3Do You open Your eyes to one like this? Will You bring him into judgment before You?
4Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
4Who can bring out clean from unclean? No one!
5Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
5Since his days are determined and the number of his months is with You, and since You have set limits that he cannot exceed,
6Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
6look away from him and let him rest, so he can enjoy his day as a hired hand.
7O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
7For there is hope for a tree: If it is cut down, it will sprout again, and its tender shoots will not fail.
8By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
8If its roots grow old in the ground and its stump dies in the soil,
9Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
9at the scent of water it will bud and put forth twigs like a sapling.
10Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
10But a man dies and is laid low; he breathes his last, and where is he?
11Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
11As water disappears from the sea and a river becomes parched and dry,
12Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
12so a man lies down and does not rise. Until the heavens are no more, he will not be awakened or roused from sleep.
13Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.
13If only You would hide me in Sheol and conceal me until Your anger has passed! If only You would appoint a time for me and then remember me!
14Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
14When a man dies, will he live again? All the days of my hard service I will wait, until my renewal comes.
15Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
15You will call, and I will answer; You will desire the work of Your hands.
16Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
16For then You would count my steps, but would not keep track of my sin.
17Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
17My transgression would be sealed in a bag, and You would cover over my iniquity.
18Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
18But as a mountain erodes and crumbles and a rock is dislodged from its place,
19Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
19as water wears away the stones and torrents wash away the soil, so You destroy a man’s hope.
20Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
20You forever overpower him, and he passes on; You change his countenance and send him away.
21Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
21If his sons receive honor, he does not know it; if they are brought low, he is unaware.
22Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
22He feels only the pain of his own body and mourns only for himself.”
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.