Jób 7
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Berean Standard Bible
1Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
1“Is not man consigned to labor on earth? Are not his days like those of a hired hand?
2Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
2Like a slave he longs for shade; like a hireling he waits for his wages.
3Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
3So I am allotted months of futility, and nights of misery are appointed me.
4Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
4When I lie down I think: ‘When will I get up?’ But the night drags on, and I toss and turn until dawn.
5Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
5My flesh is clothed with worms and encrusted with dirt; my skin is cracked and festering.
6Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
6My days are swifter than a weaver’s shuttle; they come to an end without hope.
7Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
7Remember that my life is but a breath. My eyes will never again see happiness.
8Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
8The eye that beholds me will no longer see me. You will look for me, but I will be no more.
9Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,
9As a cloud vanishes and is gone, so he who goes down to Sheol does not come back up.
10Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
10He never returns to his house; his place remembers him no more.
11Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
11Therefore I will not restrain my mouth; I will speak in the anguish of my spirit; I will complain in the bitterness of my soul.
12Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
12Am I the sea, or the monster of the deep, that You must keep me under guard?
13Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
13When I think my bed will comfort me and my couch will ease my complaint,
14Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
14then You frighten me with dreams and terrify me with visions,
15Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
15so that I would prefer strangling and death over my life in this body.
16Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
16I loathe my life! I would not live forever. Leave me alone, for my days are but a breath.
17Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
17What is man that You should exalt him, that You should set Your heart upon him,
18A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
18that You attend to him every morning, and test him every moment?
19Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
19Will You never look away from me, or leave me alone to swallow my spittle?
20Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
20If I have sinned, what have I done to You, O watcher of mankind? Why have You made me Your target, so that I am a burden to You ?
21Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
21Why do You not pardon my transgression and take away my iniquity? For soon I will lie down in the dust; You will seek me, but I will be no more.”
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.