Jób 7
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
World English Bible
1Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
1“Isn’t a man forced to labor on earth? Aren’t his days like the days of a hired hand?
2Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
2As a servant who earnestly desires the shadow, as a hireling who looks for his wages,
3Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
3so I am made to possess months of misery, wearisome nights are appointed to me.
4Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
4When I lie down, I say, ‘When will I arise, and the night be gone?’ I toss and turn until the dawning of the day.
5Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
5My flesh is clothed with worms and clods of dust. My skin closes up, and breaks out afresh.
6Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
6My days are swifter than a weaver’s shuttle, and are spent without hope.
7Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
7Oh remember that my life is a breath. My eye will no more see good.
8Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
8The eye of him who sees me will see me no more. Your eyes will be on me, but I will not be.
9Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,
9As the cloud is consumed and vanishes away, so he who goes down to Sheol will come up no more.
10Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
10He will return no more to his house, neither will his place know him any more.
11Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
11“Therefore I will not keep silent. I will speak in the anguish of my spirit. I will complain in the bitterness of my soul.
12Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
12Am I a sea, or a sea monster, that you put a guard over me?
13Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
13When I say, ‘My bed will comfort me. My couch will ease my complaint,’
14Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
14then you scare me with dreams and terrify me through visions,
15Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
15so that my soul chooses strangling, death rather than my bones.
16Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
16I loathe my life. I don’t want to live forever. Leave me alone, for my days are but a breath.
17Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
17What is man, that you should magnify him, that you should set your mind on him,
18A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
18that you should visit him every morning, and test him every moment?
19Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
19How long will you not look away from me, nor leave me alone until I swallow down my spittle?
20Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
20If I have sinned, what do I do to you, you watcher of men? Why have you set me as a mark for you, so that I am a burden to myself?
21Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
21Why do you not pardon my disobedience, and take away my iniquity? For now will I lie down in the dust. You will seek me diligently, but I will not be.”
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.