Jób 7
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
1Muß nicht der Mensch immer im Streit sein auf Erden, und sind seine Tage nicht wie eines Tagelöhners?
2Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
2Wie ein Knecht sich sehnt nach dem Schatten und ein Tagelöhner, daß seine Arbeit aus sei,
3Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
3also habe ich wohl ganze Monden vergeblich gearbeitet, und elender Nächte sind mir viel geworden.
4Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
4Wenn ich mich legte, sprach ich: Wann werde ich aufstehen? Und der Abend ward mir lang; ich wälzte mich und wurde des satt bis zur Dämmerung.
5Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
5Mein Fleisch ist um und um wurmig und knotig; meine Haut ist verschrumpft und zunichte geworden.
6Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
6Meine Tage sind leichter dahingeflogen denn die Weberspule und sind vergangen, daß kein Aufhalten dagewesen ist.
7Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
7Gedenke, daß mein Leben ein Wind ist und meine Augen nicht wieder Gutes sehen werden.
8Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
8Und kein lebendiges Auge wird mich mehr schauen; sehen deine Augen nach mir, so bin ich nicht mehr.
9Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,
9Eine Wolke vergeht und fährt dahin: also, wer in die Hölle hinunterfährt, kommt nicht wieder herauf
10Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
10und kommt nicht wieder in sein Haus, und sein Ort kennt ihn nicht mehr.
11Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
11Darum will ich auch meinem Munde nicht wehren; ich will reden in der Angst meines Herzens und will klagen in der Betrübnis meiner Seele.
12Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
12Bin ich denn ein Meer oder ein Meerungeheuer, daß du mich so verwahrst?
13Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
13Wenn ich gedachte: Mein Bett soll mich trösten, mein Lager soll mir meinen Jammer erleichtern,
14Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
14so erschrecktest du mich mit Träumen und machtest mir Grauen durch Gesichte,
15Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
15daß meine Seele wünschte erstickt zu sein und meine Gebeine den Tod.
16Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
16Ich begehre nicht mehr zu leben. Laß ab von mir, denn meine Tage sind eitel.
17Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
17Was ist ein Mensch, daß du ihn groß achtest und bekümmerst dich um ihn?
18A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
18Du suchst ihn täglich heim und versuchst ihn alle Stunden.
19Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
19Warum tust du dich nicht von mir und lässest mich nicht, bis ich nur meinen Speichel schlinge?
20Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
20Habe ich gesündigt, was tue ich dir damit, o du Menschenhüter? Warum machst du mich zum Ziel deiner Anläufe, daß ich mir selbst eine Last bin?
21Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
21Und warum vergibst du mir meine Missetat nicht und nimmst weg meine Sünde? Denn nun werde ich mich in die Erde legen, und wenn du mich morgen suchst, werde ich nicht da sein.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.