Jób 19
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Tedy odpověděv Job, řekl:
1Hiob antwortete und sprach:
2Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
2Wie lange plagt ihr doch meine Seele und peinigt mich mit Worten?
3Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
3Ihr habt mich nun zehnmal gehöhnt und schämt euch nicht, daß ihr mich also umtreibt.
4Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
4Irre ich, so irre ich mir.
5Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
5Wollt ihr wahrlich euch über mich erheben und wollt meine Schmach mir beweisen,
6Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
6so merkt doch nun einmal, daß mir Gott Unrecht tut und hat mich mit seinem Jagdstrick umgeben.
7Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
7Siehe, ob ich schon schreie über Frevel, so werde ich doch nicht erhört; ich rufe, und ist kein Recht da.
8Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
8Er hat meinen Weg verzäunt, daß ich nicht kann hinübergehen, und hat Finsternis auf meinen Steig gestellt.
9Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
9Er hat meine Ehre mir ausgezogen und die Krone von meinem Haupt genommen.
10Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
10Er hat mich zerbrochen um und um und läßt mich gehen und hat ausgerissen meine Hoffnung wie einen Baum.
11Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
11Sein Zorn ist über mich ergrimmt, und er achtet mich für seinen Feind.
12Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
12Seine Kriegsscharen sind miteinander gekommen und haben ihren Weg gegen mich gebahnt und haben sich um meine Hütte her gelagert.
13Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
13Er hat meine Brüder fern von mir getan, und meine Verwandten sind mir fremd geworden.
14Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
14Meine Nächsten haben sich entzogen, und meine Freunde haben mein vergessen.
15Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
15Meine Hausgenossen und meine Mägde achten mich für fremd; ich bin unbekannt geworden vor ihren Augen.
16Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
16Ich rief meinen Knecht, und er antwortete mir nicht; ich mußte ihn anflehen mit eigenem Munde.
17Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
17Mein Odem ist zuwider meinem Weibe, und ich bin ein Ekel den Kindern meines Leibes.
18Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
18Auch die jungen Kinder geben nichts auf mich; wenn ich ihnen widerstehe, so geben sie mir böse Worte.
19V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
19Alle meine Getreuen haben einen Greuel an mir; und die ich liebhatte, haben sich auch gegen mich gekehrt.
20K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
20Mein Gebein hanget an mir an Haut und Fleisch, und ich kann meine Zähne mit der Haut nicht bedecken.
21Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
21Erbarmt euch mein, erbarmt euch mein, ihr meine Freunde! denn die Hand Gottes hat mich getroffen.
22Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
22Warum verfolgt ihr mich gleich wie Gott und könnt meines Fleisches nicht satt werden?
23Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
23Ach daß meine Reden geschrieben würden! ach daß sie in ein Buch gestellt würden!
24Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
24mit einem eisernen Griffel auf Blei und zum ewigem Gedächtnis in Stein gehauen würden!
25Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
25Aber ich weiß, daß mein Erlöser lebt; und als der letzte wird er über dem Staube sich erheben.
26A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
26Und nachdem diese meine Haut zerschlagen ist, werde ich ohne mein Fleisch Gott sehen.
27Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
27Denselben werde ich mir sehen, und meine Augen werden ihn schauen, und kein Fremder. Darnach sehnen sich meine Nieren in meinem Schoß.
28Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
28Wenn ihr sprecht: Wie wollen wir ihn verfolgen und eine Sache gegen ihn finden!
29Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
29so fürchtet euch vor dem Schwert; denn das Schwert ist der Zorn über die Missetaten, auf daß ihr wißt, daß ein Gericht sei.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.