Jób 19
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1Tedy odpověděv Job, řekl:
1Then Job answered, and said:
2Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
2How long do you afflict my soul, and break me in pieces with words?
3Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
3Behold, these ten times you confound me, and are not ashamed to oppress me.
4Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
4For if I have been ignorant, my ignorance shall be with me.
5Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
5But you have set yourselves up against me, and reprove me with my reproaches.
6Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
6At least now understand, that God hath not afflicted me with an equal judgment, and compassed me with his scourges.
7Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
7Behold I cry suffering violence, and no one will hear: I shall cry aloud, and there is none to judge.
8Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
8He hath hedged in my path round about, and I cannot pass, and in my way he hath set darkness.
9Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
9He hath stripped me of my glory, and hath taken the crown from my head.
10Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
10He hath destroyed me on every side, and I am lost, and he hath taken away my hope, as from a tree that is plucked up.
11Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
11His wrath is kindled against me, and he hath counted me as his enemy.
12Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
12His troops have come together, and have made themselves a way by me, and have besieged my tabernacle round about.
13Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
13He hath put my brethren far from me, and my acquaintance like strangers have departed from me.
14Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
14My kinsmen have forsaken me, and they that knew me, have forgotten me.
15Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
15They that dwelt in my house, and my maidservants have counted me a stranger, and I have been like an alien in their eyes.
16Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
16I called my servant, and he gave me no answer, I entreated him with my own mouth.
17Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
17My wife hath abhorred my breath, and I entreated the children of my womb.
18Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
18Even fools despise me; and when I gone from them, they spoke against me.
19V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
19They that were sometime my counsellors, have abhorred me: and he whom I love most is turned against me.
20K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
20The flesh being consumed. My bone hath cleaved to my skin, and nothing but lips are left about my teeth.
21Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
21Have pity on me, have pity on me, at least you my friends, because the hand of the Lord hath touched me.
22Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
22Why do you persecute me as God, and glut yourselves with my flesh?
23Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
23Who will grant me that my words may be written? Who will grant me that they may be marked down in a book?
24Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
24With an iron pen and in a plate of lead, or else be graven with an instrument in flint stone.
25Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
25For I know that my Redeemer liveth, and in the last day I shall rise out of the earth.
26A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
26And I shall be clothed again with my skin, and in my flesh I will see my God.
27Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
27Whom I myself shall see, and my eyes shall behold, and not another: this my hope is laid up in my bosom.
28Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
28Why then do you say now: Let us persecute him, and let us find occasion of word against him?
29Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
29Flee then from the face of the sword, for the sword is the revenger of iniquities: and know ye that there is judgment.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.