Jób 23

Kralice Bible (1613)

Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)

1Tedy odpověděl Job a řekl:

1Then Job answered, and said:

2Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

2Now also my words are in bitterness, and the hand of my scourge is more grievous than my mourning.

3Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

3Who will grant me that I might know and find him, and come even to his throne?

4Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

4I would set judgment before him, and would fill my mouth with complaints.

5Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

5That I might know the words that he would answer me, and understand what he would say to me.

6Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

6I would not that he should contend with me with much strength, nor overwhelm me with the weight of his greatness.

7Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

7Let him propose equity against me, and let my judgment come to victory.

8Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

8But if I go to the east, he appeareth not; if to the west, I shall not understand him.

9By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

9If to the left hand, what shall I do? I shall not take hold on him: if I turn myself to the right hand, I shall not see him.

10Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

10But he knoweth my way, and has tried me as gold that passeth through the fire:

11Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

11My foot hath followed his steps, I have kept his way, and have not declined from it.

12Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

12I have not departed from the commandments of his lips, and the words of his mouth I have hid in my bosom.

13On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

13For he is alone, and no man can turn away his thought: and whatsoever is soul hath desired, that hath he done.

14A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

14And when he shall have fulfilled his will in me, many other like things are also at hand with him.

15Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

15And therefore I am troubled at his presence, and when I consider him I am made pensive with fear.

16Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

16God hath softened my heart, and the Almighty hath troubled me.

17Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.

17For I have not perished because of the darkness that hangs over me, neither hath the mist covered my face.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.