Jób 23

Kralice Bible (1613)

Louis Segond 1910

1Tedy odpověděl Job a řekl:

1Job prit la parole et dit:

2Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

2Maintenant encore ma plainte est une révolte, Mais la souffrance étouffe mes soupirs.

3Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

3Oh! Si je savais où le trouver, Si je pouvais arriver jusqu’à son trône,

4Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

4Je plaiderais ma cause devant lui, Je remplirais ma bouche d’arguments,

5Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

5Je connaîtrais ce qu’il peut avoir à répondre, Je verrais ce qu’il peut avoir à me dire.

6Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

6Emploierait-il toute sa force à me combattre? Ne daignerait-il pas au moins m’écouter?

7Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

7Ce serait un homme droit qui plaiderait avec lui, Et je serais pour toujours absous par mon juge.

8Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

8Mais, si je vais à l’orient, il n’y est pas; Si je vais à l’occident, je ne le trouve pas;

9By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

9Est-il occupé au nord, je ne puis le voir; Se cache-t-il au midi, je ne puis le découvrir.

10Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

10Il sait néanmoins quelle voie j’ai suivie; Et, s’il m’éprouvait, je sortirais pur comme l’or.

11Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

11Mon pied s’est attaché à ses pas; J’ai gardé sa voie, et je ne m’en suis point détourné.

12Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

12Je n’ai pas abandonné les commandements de ses lèvres; J’ai fait plier ma volonté aux paroles de sa bouche.

13On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

13Mais sa résolution est arrêtée; qui s’y opposera? Ce que son âme désire, il l’exécute.

14A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

14Il accomplira donc ses desseins à mon égard, Et il en concevra bien d’autres encore.

15Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

15Voilà pourquoi sa présence m’épouvante; Quand j’y pense, j’ai peur de lui.

16Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

16Dieu a brisé mon courage, Le Tout-Puissant m’a rempli d’effroi.

17Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.

17Car ce ne sont pas les ténèbres qui m’anéantissent, Ce n’est pas l’obscurité dont je suis couvert.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.