Jób 3
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
1Après cela, Job ouvrit la bouche et maudit le jour de sa naissance.
2Nebo mluvě Job, řekl:
2Il prit la parole et dit:
3Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
3Périsse le jour où je suis né, Et la nuit qui dit: Un enfant mâle est conçu!
4Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
4Ce jour! Qu’il se change en ténèbres, Que Dieu n’en ait point souci dans le ciel, Et que la lumière ne rayonne plus sur lui!
5Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
5Que l’obscurité et l’ombre de la mort s’en emparent, Que des nuées établissent leur demeure au-dessus de lui, Et que de noirs phénomènes l’épouvantent!
6Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
6Cette nuit! Que les ténèbres en fassent leur proie, Qu’elle disparaisse de l’année, Qu’elle ne soit plus comptée parmi les mois!
7Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
7Que cette nuit devienne stérile, Que l’allégresse en soit bannie!
8Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
8Qu’elle soit maudite par ceux qui maudissent les jours, Par ceux qui savent exciter le léviathan!
9Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
9Que les étoiles de son crépuscule s’obscurcissent, Qu’elle attende en vain la lumière, Et qu’elle ne voie point les paupières de l’aurore!
10Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
10Car elle n’a pas fermé le sein qui me conçut, Ni dérobé la souffrance à mes regards.
11Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
11Pourquoi ne suis-je pas mort dans le ventre de ma mère? Pourquoi n’ai-je pas expiré au sortir de ses entrailles?
12Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
12Pourquoi ai-je trouvé des genoux pour me recevoir, Et des mamelles pour m’allaiter?
13Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
13Je serais couché maintenant, je serais tranquille, Je dormirais, je reposerais,
14S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
14Avec les rois et les grands de la terre, Qui se bâtirent des mausolées,
15Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
15Avec les princes qui avaient de l’or, Et qui remplirent d’argent leurs demeures.
16Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
16Ou je n’existerais pas, je serais comme un avorton caché, Comme des enfants qui n’ont pas vu la lumière.
17Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
17Là ne s’agitent plus les méchants, Et là se reposent ceux qui sont fatigués et sans force;
18Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
18Les captifs sont tous en paix, Ils n’entendent pas la voix de l’oppresseur;
19Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
19Le petit et le grand sont là, Et l’esclave n’est plus soumis à son maître.
20Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
20Pourquoi donne-t-il la lumière à celui qui souffre, Et la vie à ceux qui ont l’amertume dans l’âme,
21Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
21Qui espèrent en vain la mort, Et qui la convoitent plus qu’un trésor,
22Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
22Qui seraient transportés de joie Et saisis d’allégresse, s’ils trouvaient le tombeau?
23Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
23A l’homme qui ne sait où aller, Et que Dieu cerne de toutes parts?
24Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
24Mes soupirs sont ma nourriture, Et mes cris se répandent comme l’eau.
25To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
25Ce que je crains, c’est ce qui m’arrive; Ce que je redoute, c’est ce qui m’atteint.
26Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
26Je n’ai ni tranquillité, ni paix, ni repos, Et le trouble s’est emparé de moi.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.