Jób 31
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
1J’avais fait un pacte avec mes yeux, Et je n’aurais pas arrêté mes regards sur une vierge.
2Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
2Quelle part Dieu m’eût-il réservée d’en haut? Quel héritage le Tout-Puissant m’eût-il envoyé des cieux?
3Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
3La ruine n’est-elle pas pour le méchant, Et le malheur pour ceux qui commettent l’iniquité?
4Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
4Dieu n’a-t-il pas connu mes voies? N’a-t-il pas compté tous mes pas?
5Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
5Si j’ai marché dans le mensonge, Si mon pied a couru vers la fraude,
6Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
6Que Dieu me pèse dans des balances justes, Et il reconnaîtra mon intégrité!
7Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
7Si mon pas s’est détourné du droit chemin, Si mon cœur a suivi mes yeux, Si quelque souillure s’est attachée à mes mains,
8Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
8Que je sème et qu’un autre moissonne, Et que mes rejetons soient déracinés!
9Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
9Si mon cœur a été séduit par une femme, Si j’ai fait le guet à la porte de mon prochain,
10Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
10Que ma femme tourne la meule pour un autre, Et que d’autres la déshonorent!
11Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
11Car c’est un crime, Un forfait que punissent les juges;
12Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
12C’est un feu qui dévore jusqu’à la ruine, Et qui aurait détruit toute ma richesse.
13Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
13Si j’ai méprisé le droit de mon serviteur ou de ma servante Lorsqu’ils étaient en contestation avec moi,
14Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
14Qu’ai-je à faire, quand Dieu se lève? Qu’ai-je à répondre, quand il châtie?
15Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
15Celui qui m’a créé dans le ventre de ma mère ne l’a-t-il pas créé? Le même Dieu ne nous a-t-il pas formés dans le sein maternel?
16Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
16Si j’ai refusé aux pauvres ce qu’ils demandaient, Si j’ai fait languir les yeux de la veuve,
17A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
17Si j’ai mangé seul mon pain, Sans que l’orphelin en ait eu sa part,
18Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
18Moi qui l’ai dès ma jeunesse élevé comme un père, Moi qui dès ma naissance ai soutenu la veuve;
19Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
19Si j’ai vu le malheureux manquer de vêtements, L’indigent n’avoir point de couverture,
20Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
20Sans que ses reins m’aient béni, Sans qu’il ait été réchauffé par la toison de mes agneaux;
21Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
21Si j’ai levé la main contre l’orphelin, Parce que je me sentais un appui dans les juges;
22Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
22Que mon épaule se détache de sa jointure, Que mon bras tombe et qu’il se brise!
23Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
23Car les châtiments de Dieu m’épouvantent, Et je ne puis rien devant sa majesté.
24Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
24Si j’ai mis dans l’or ma confiance, Si j’ai dit à l’or: Tu es mon espoir;
25Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
25Si je me suis réjoui de la grandeur de mes biens, De la quantité des richesses que j’avais acquises;
26Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
26Si j’ai regardé le soleil quand il brillait, La lune quand elle s’avançait majestueuse,
27Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
27Et si mon cœur s’est laissé séduire en secret, Si ma main s’est portée sur ma bouche;
28I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
28C’est encore un crime que doivent punir les juges, Et j’aurais renié le Dieu d’en haut!
29Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
29Si j’ai été joyeux du malheur de mon ennemi, Si j’ai sauté d’allégresse quand les revers l’ont atteint,
30Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
30Moi qui n’ai pas permis à ma langue de pécher, De demander sa mort avec imprécation;
31Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
31Si les gens de ma tente ne disaient pas: Où est celui qui n’a pas été rassasié de sa viande?
32Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
32Si l’étranger passait la nuit dehors, Si je n’ouvrais pas ma porte au voyageur;
33Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
33Si, comme les hommes, j’ai caché mes transgressions, Et renfermé mes iniquités dans mon sein,
34A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
34Parce que j’avais peur de la multitude, Parce que je craignais le mépris des familles, Me tenant à l’écart et n’osant franchir ma porte…
35Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
35Oh! Qui me fera trouver quelqu’un qui m’écoute? Voilà ma défense toute signée: Que le Tout-Puissant me réponde! Qui me donnera la plainte écrite par mon adversaire?
36Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
36Je porterai son écrit sur mon épaule, Je l’attacherai sur mon front comme une couronne;
37Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
37Je lui rendrai compte de tous mes pas, Je m’approcherai de lui comme un prince.
38Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
38Si ma terre crie contre moi, Et que ses sillons versent des larmes;
39Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
39Si j’en ai mangé le produit sans l’avoir payée, Et que j’aie attristé l’âme de ses anciens maîtres;
40Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol.
40Qu’il y croisse des épines au lieu de froment, Et de l’ivraie au lieu d’orge! Fin des paroles de Job.
41Skonávají se slova Jobova.
no verse 41 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.