Jób 21
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1A odpovídaje Job, řekl:
1Job prit la parole et dit:
2Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
2Écoutez, écoutez mes paroles, Donnez-moi seulement cette consolation.
3Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
3Laissez-moi parler, je vous prie; Et, quand j’aurai parlé, tu pourras te moquer.
4Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
4Est-ce contre un homme que se dirige ma plainte? Et pourquoi mon âme ne serait-elle pas impatiente?
5Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
5Regardez-moi, soyez étonnés, Et mettez la main sur la bouche.
6Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
6Quand j’y pense, cela m’épouvante, Et un tremblement saisit mon corps.
7Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
7Pourquoi les méchants vivent-ils? Pourquoi les voit-on vieillir et accroître leur force?
8Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
8Leur postérité s’affermit avec eux et en leur présence, Leurs rejetons prospèrent sous leurs yeux.
9Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
9Dans leurs maisons règne la paix, sans mélange de crainte; La verge de Dieu ne vient pas les frapper.
10Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
10Leurs taureaux sont vigoureux et féconds, Leurs génisses conçoivent et n’avortent point.
11Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
11Ils laissent courir leurs enfants comme des brebis, Et les enfants prennent leurs ébats.
12Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
12Ils chantent au son du tambourin et de la harpe, Ils se réjouissent au son du chalumeau.
13Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
13Ils passent leurs jours dans le bonheur, Et ils descendent en un instant au séjour des morts.
14Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
14Ils disaient pourtant à Dieu: Retire-toi de nous; Nous ne voulons pas connaître tes voies.
15Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
15Qu’est-ce que le Tout-Puissant, pour que nous le servions? Que gagnerons-nous à lui adresser nos prières?
16Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
16Quoi donc! Ne sont-ils pas en possession du bonheur? Loin de moi le conseil des méchants!
17Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
17Mais arrive-t-il souvent que leur lampe s’éteigne, Que la misère fonde sur eux, Que Dieu leur distribue leur part dans sa colère,
18Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
18Qu’ils soient comme la paille emportée par le vent, Comme la balle enlevée par le tourbillon?
19Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
19Est-ce pour les fils que Dieu réserve le châtiment du père? Mais c’est lui que Dieu devrait punir, pour qu’il le sente;
20A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
20C’est lui qui devrait contempler sa propre ruine, C’est lui qui devrait boire la colère du Tout-Puissant.
21O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
21Car, que lui importe sa maison après lui, Quand le nombre de ses mois est achevé?
22Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
22Est-ce à Dieu qu’on donnera de la science, A lui qui gouverne les esprits célestes?
23Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
23L’un meurt au sein du bien-être, De la paix et du bonheur,
24Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
24Les flancs chargés de graisse Et la mœlle des os remplie de sève;
25Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
25L’autre meurt, l’amertume dans l’âme, Sans avoir joui d’aucun bien.
26Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
26Et tous deux se couchent dans la poussière, Tous deux deviennent la pâture des vers.
27Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
27Je sais bien quelles sont vos pensées, Quels jugements iniques vous portez sur moi.
28Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
28Vous dites: Où est la maison de l’homme puissant? Où est la tente qu’habitaient les impies?
29Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
29Mais quoi! N’avez-vous point interrogé les voyageurs, Et voulez-vous méconnaître ce qu’ils prouvent?
30Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
30Au jour du malheur, le méchant est épargné; Au jour de la colère, il échappe.
31Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
31Qui lui reproche en face sa conduite? Qui lui rend ce qu’il a fait?
32A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
32Il est porté dans un sépulcre, Et il veille encore sur sa tombe.
33Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
33Les mottes de la vallée lui sont légères; Et tous après lui suivront la même voie, Comme une multitude l’a déjà suivie.
34Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
34Pourquoi donc m’offrir de vaines consolations? Ce qui reste de vos réponses n’est que perfidie.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.