Jób 4
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
1Éliphaz de Théman prit la parole et dit:
2Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
2Si nous osons ouvrir la bouche, en seras-tu peiné? Mais qui pourrait garder le silence?
3Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
3Voici, tu as souvent enseigné les autres, Tu as fortifié les mains languissantes,
4Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
4Tes paroles ont relevé ceux qui chancelaient, Tu as affermi les genoux qui pliaient.
5Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
5Et maintenant qu’il s’agit de toi, tu faiblis! Maintenant que tu es atteint, tu te troubles!
6Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
6Ta crainte de Dieu n’est-elle pas ton soutien? Ton espérance, n’est-ce pas ton intégrité?
7Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
7Cherche dans ton souvenir: quel est l’innocent qui a péri? Quels sont les justes qui ont été exterminés?
8Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
8Pour moi, je l’ai vu, ceux qui labourent l’iniquité Et qui sèment l’injustice en moissonnent les fruits;
9Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
9Ils périssent par le souffle de Dieu, Ils sont consumés par le vent de sa colère,
10Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
10Le rugissement des lions prend fin, Les dents des lionceaux sont brisées;
11Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
11Le lion périt faute de proie, Et les petits de la lionne se dispersent.
12Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
12Une parole est arrivée furtivement jusqu’à moi, Et mon oreille en a recueilli les sons légers.
13V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
13Au moment où les visions de la nuit agitent la pensée, Quand les hommes sont livrés à un profond sommeil,
14Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
14Je fus saisi de frayeur et d’épouvante, Et tous mes os tremblèrent.
15Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
15Un esprit passa près de moi… Tous mes cheveux se hérissèrent…
16Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
16Une figure d’un aspect inconnu était devant mes yeux, Et j’entendis une voix qui murmurait doucement:
17Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
17L’homme serait-il juste devant Dieu? Serait-il pur devant celui qui l’a fait?
18Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
18Si Dieu n’a pas confiance en ses serviteurs, S’il trouve de la folie chez ses anges,
19Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
19Combien plus chez ceux qui habitent des maisons d’argile, Qui tirent leur origine de la poussière, Et qui peuvent être écrasés comme un vermisseau!
20Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
20Du matin au soir ils sont brisés, Ils périssent pour toujours, et nul n’y prend garde;
21Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
21Le fil de leur vie est coupé, Ils meurent, et ils n’ont pas acquis la sagesse.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.