Jób 11
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
1Tsophar de Naama prit la parole et dit:
2Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
2Cette multitude de paroles ne trouvera-t-elle point de réponse, Et suffira-t-il d’être un discoureur pour avoir raison?
3Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
3Tes vains propos feront-ils taire les gens? Te moqueras-tu, sans que personne te confonde?
4Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
4Tu dis: Ma manière de voir est juste, Et je suis pur à tes yeux.
5Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
5Oh! Si Dieu voulait parler, S’il ouvrait les lèvres pour te répondre,
6Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
6Et s’il te révélait les secrets de sa sagesse, De son immense sagesse, Tu verrais alors qu’il ne te traite pas selon ton iniquité.
7Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
7Prétends-tu sonder les pensées de Dieu, Parvenir à la connaissance parfaite du Tout-Puissant?
8Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
8Elle est aussi haute que les cieux: que feras-tu? Plus profonde que le séjour des morts: que sauras-tu?
9Delší jest míra její než země, a širší než moře.
9La mesure en est plus longue que la terre, Elle est plus large que la mer.
10Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
10S’il passe, s’il saisit, S’il traîne à son tribunal, qui s’y opposera?
11Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
11Car il connaît les vicieux, Il voit facilement les coupables.
12Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
12L’homme, au contraire, a l’intelligence d’un fou, Il est né comme le petit d’un âne sauvage.
13Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
13Pour toi, dirige ton cœur vers Dieu, Étends vers lui tes mains,
14Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
14Éloigne-toi de l’iniquité, Et ne laisse pas habiter l’injustice sous ta tente.
15Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
15Alors tu lèveras ton front sans tache, Tu seras ferme et sans crainte;
16Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
16Tu oublieras tes souffrances, Tu t’en souviendras comme des eaux écoulées.
17K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
17Tes jours auront plus d’éclat que le soleil à son midi, Tes ténèbres seront comme la lumière du matin,
18Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
18Tu seras plein de confiance, et ton attente ne sera plus vaine; Tu regarderas autour de toi, et tu reposeras en sûreté.
19A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
19Tu te coucheras sans que personne ne te trouble, Et plusieurs caresseront ton visage.
20Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
20Mais les yeux des méchants seront consumés; Pour eux point de refuge; La mort, voilà leur espérance!
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.