Jób 11
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
1Then Sophar the Naamathite answered, and said:
2Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
2Shall not he that speaketh much, hear also? or shall a man full of talk be justified?
3Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
3Shall men hold their peace to thee only? and when thou hast mocked others, shall no man confute thee?
4Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
4For thou hast said: My word is pure, and I am clean in thy sight.
5Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
5And I wish that God would speak with thee, and would open his lips to thee,
6Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
6That he might shew thee the secrets of wisdom, and that his law is manifold, and thou mightest understand that he exacteth much less of thee, than thy iniquity deserveth.
7Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
7Peradventure thou wilt comprehend the steps of God, and wilt find out the Almighty perfectly?
8Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
8He is higher than heaven, and what wilt thou do? he is deeper than hell, and how wilt thou know?
9Delší jest míra její než země, a širší než moře.
9The measure of him is longer than the earth, and broader than the sea.
10Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
10If he shall overturn all things, or shall press them together, who shall contradict him?
11Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
11For he knoweth the vanity of men, and when he seeth iniquity, doth he not consider it?
12Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
12A vain man is lifted up into pride, and thinketh himself born free like a wild ass’s colt.
13Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
13Rut thou hast hardened thy heart, and hast spread thy hands to him.
14Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
14If thou wilt put away from thee the iniquity that is in thy hand, and lot not injustice remain in thy tabernacle:
15Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
15Then mayst thou lift up thy face without spot, and thou shalt be steadfast, and shalt not fear.
16Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
16Thou shalt also forget misery, and remember it only as waters that are passed away.
17K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
17And brightness like that of the noonday, shall arise to thee at evening: and when thou shalt think thyself consumed, thou shalt rise as the day star.
18Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
18And thou shalt have confidence, hope being set before thee, and being buried thou shalt sleep secure.
19A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
19Thou shalt rest, and there shall be none to make thee afraid: and many shall entreat thy face.
20Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
20But the eyes of the wicked shall decay, and the way to escape shall fail them, and their hope the abomination of the soul.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.