Jób 6
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1Odpovídaje pak Job, řekl:
1But Job answered, and said:
2Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
2O that my sins, whereby I have deserved wrath, and the calamity that I suffer, were weighed in a balance.
3Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
3As the sand of the sea this would appear heavier: therefore my words are full of sorrow:
4Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
4For the arrows of the Lord are in me, the rage whereof drinketh up my spirit, and the terrors of the Lord war against me.
5Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
5Will the wild ass bray when he hath grass? or will the ox low when he standeth before a full manger?
6Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
6Or can an unsavoury thing be eaten, that is not seasoned with salt? or can a man taste that which when tasted bringeth death?
7Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
7The things which before my soul would not touch, now, through anguish are my meats.
8Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
8Who will grant that my request may come: and that God may give me what I look for?
9Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
9And that he that hath begun may destroy me, that he may let loose his hand, and cut me off?
10Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
10And that this may be my comfort, that afflicting me with sorrow, he spare not, nor I contradict the words of the Holy One.
11Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
11For what is my strength, that I can hold out? or what is my end that I should keep patience?
12Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
12My strength is not the strength of stones, nor is my flesh of brass.
13Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
13Behold there is no help for me in myself, and my familiar friends also are departed from me.
14Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
14He that taketh away mercy from his friend, forsaketh the fear of the Lord.
15Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
15My brethren have passed by me, as the torrent that passeth swiftly in the valleys.
16Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
16They that fear the hoary frost, the snow shall fall upon them.
17V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
17At the time when they shall be scattered they shall perish: and after it groweth hot they shall be melted out of their place.
18Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
18The paths of their steps are entangled: they shall walk in vain, and shall perish.
19To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
19Consider the paths of Thema, the ways of Saba, and wait a little while.
20Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
20They are confounded, because I have hoped: they are come also even unto me, and are covered with shame.
21Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
21Now you are come: and now seeing my affliction you are afraid.
22Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
22Did I say: Bring to me, and give me of your substance?
23Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
23Or deliver me from the hand of the enemy, and rescue me out of the hand of the mighty?
24Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
24Teach me, and I will hold my peace: and if I have been ignorant in any thing, instruct me.
25Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
25Why have you detracted the words of truth, whereas there is none of you that can reprove me?
26Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
26You dress up speeches only to rebuke, and you utter words to the wind.
27Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
27You rush in upon the fatherless, and you endeavour to overthrow your friend.
28A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
28However finish what you have begun, give ear, and see whether I lie.
29Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
29Answer, I beseech you, without contention: and speaking that which is just, judge ye.
30A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
30And you shall not And iniquity in my tongue, neither shall folly sound in my mouth.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.