Jób 6
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
1Odpovídaje pak Job, řekl:
1Então Jó respondeu:
2Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
2“Ah, se a minha angústia fosse pesada, e toda a minha calamidade colocada na balança!
3Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
3Pois agora seria mais pesada do que a areia dos mares; por isso as minhas palavras foram precipitadas.
4Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
4Pois as flechas do Todo-Poderoso estão em mim. O meu espírito bebe o seu veneno. Os terrores de Deus se alinham contra mim.
5Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
5Por acaso o jumento selvagem zurra quando tem capim? Ou o boi muge sobre a sua forragem?
6Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
6Pode o que não tem sabor ser comido sem sal? Ou há algum gosto na clara do ovo?
7Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
7A minha alma se recusa a tocá-los. Eles são para mim como comida repugnante.
8Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
8“Ah, se eu pudesse ter o meu pedido atendido, que Deus me concedesse aquilo que eu tanto desejo;
9Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
9que fosse do agrado de Deus me esmagar; que ele soltasse a sua mão e me eliminasse!
10Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
10Que isso ainda seja a minha consolação, sim, que eu exulte na dor que não poupa, de que não neguei as palavras do Santo.
11Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
11Qual é a minha força, para que eu espere? Qual é o meu fim, para que eu seja paciente?
12Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
12É a minha força a força das pedras? Ou é a minha carne de bronze?
13Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
13Não é verdade que não há ajuda em mim, e que a sabedoria foi afastada de mim?
14Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
14“Àquele que está prestes a desfalecer, o seu amigo deveria mostrar bondade; mesmo àquele que abandona o temor do Todo-Poderoso.
15Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
15Meus irmãos agiram de forma enganosa como um riacho, como o leito dos riachos que desaparecem;
16Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
16que ficam escuros por causa do gelo, nos quais a neve se esconde.
17V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
17Na estação seca, eles desaparecem. Quando faz calor, eles são consumidos do seu lugar.
18Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
18As caravanas que viajam ao lado deles se desviam. Elas sobem para o deserto, e perecem.
19To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
19As caravanas de Tema olharam. As companhias de Sabá esperaram por eles.
20Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
20Ficaram angustiados porque estavam confiantes. Chegaram lá, e ficaram confundidos.
21Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
21Pois agora vocês não são nada. Vocês veem um terror, e ficam com medo.
22Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
22Por acaso eu disse alguma vez: ‘Deem-me algo’? ou: ‘Ofereçam-me um presente dos seus bens’?
23Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
23ou: ‘Livrem-me da mão do adversário’? ou: ‘Resgatem-me da mão dos opressores’?
24Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
24“Ensinem-me, e eu me calarei. Façam-me entender o meu erro.
25Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
25Como são fortes as palavras de retidão! Mas a repreensão de vocês, o que ela repreende?
26Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
26Vocês pretendem repreender palavras, sendo que os discursos de um desesperado são como o vento?
27Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
27Sim, vocês até lançariam sortes sobre o órfão, e fariam comércio do seu amigo.
28A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
28Agora, portanto, por favor, olhem para mim, pois certamente não mentirei na face de vocês.
29Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
29Por favor, voltem atrás. Que não haja injustiça. Sim, voltem novamente. A minha causa é justa.
30A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
30Há injustiça na minha língua? Não pode o meu paladar discernir coisas más?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.