Jób 6
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Odpovídaje pak Job, řekl:
1Respondens autem Job, dixit:
2Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
2[Utinam appenderentur peccata mea quibus iram merui, et calamitas quam patior, in statera !
3Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
3Quasi arena maris hæc gravior appareret; unde et verba mea dolore sunt plena:
4Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
4quia sagittæ Domini in me sunt, quarum indignatio ebibit spiritum meum; et terrores Domini militant contra me.
5Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
5Numquid rugiet onager cum habuerit herbam? aut mugiet bos cum ante præsepe plenum steterit?
6Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
6aut poterit comedi insulsum, quod non est sale conditum? aut potest aliquis gustare quod gustatum affert mortem?
7Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
7Quæ prius nolebat tangere anima mea, nunc, præ angustia, cibi mei sunt.
8Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
8Quis det ut veniat petitio mea, et quod expecto tribuat mihi Deus?
9Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
9et qui cœpit, ipse me conterat; solvat manum suam, et succidat me?
10Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
10Et hæc mihi sit consolatio, ut affligens me dolore, non parcat, nec contradicam sermonibus Sancti.
11Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
11Quæ est enim fortitudo mea, ut sustineam? aut quis finis meus, ut patienter agam?
12Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
12Nec fortitudo lapidum fortitudo mea, nec caro mea ænea est.
13Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
13Ecce non est auxilium mihi in me, et necessarii quoque mei recesserunt a me.
14Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
14Qui tollit ab amico suo misericordiam, timorem Domini derelinquit.
15Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
15Fratres mei præterierunt me, sicut torrens qui raptim transit in convallibus.
16Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
16Qui timent pruinam, irruet super eos nix.
17V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
17Tempore quo fuerint dissipati, peribunt; et ut incaluerit, solventur de loco suo.
18Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
18Involutæ sunt semitæ gressuum eorum; ambulabunt in vacuum, et peribunt.
19To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
19Considerate semitas Thema, itinera Saba, et expectate paulisper.
20Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
20Confusi sunt, quia speravi: venerunt quoque usque ad me, et pudore cooperti sunt.
21Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
21Nunc venistis; et modo videntes plagam meam, timetis.
22Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
22Numquid dixi: Afferte mihi, et de substantia vestra donate mihi?
23Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
23vel: Liberate me de manu hostis, et de manu robustorum eruite me?
24Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
24Docete me, et ego tacebo: et si quid forte ignoravi, instruite me.
25Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
25Quare detraxistis sermonibus veritatis, cum e vobis nullus sit qui possit arguere me?
26Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
26Ad increpandum tantum eloquia concinnatis, et in ventum verba profertis.
27Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
27Super pupillum irruitis, et subvertere nitimini amicum vestrum.
28A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
28Verumtamen quod cœpistis explete: præbete aurem, et videte an mentiar.
29Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
29Respondete, obsecro, absque contentione; et loquentes id quod justum est, judicate.
30A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
30Et non invenietis in lingua mea iniquitatem, nec in faucibus meis stultitia personabit.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.