Jób 37
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
1[Super hoc expavit cor meum, et emotum est de loco suo.
2Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
2Audite auditionem in terrore vocis ejus, et sonum de ore illius procedentem.
3Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
3Subter omnes cælos ipse considerat, et lumen illius super terminos terræ.
4Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
4Post eum rugiet sonitus; tonabit voce magnitudinis suæ: et non investigabitur, cum audita fuerit vox ejus.
5Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
5Tonabit Deus in voce sua mirabiliter, qui facit magna et inscrutabilia;
6Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
6qui præcipit nivi ut descendat in terram, et hiemis pluviis, et imbri fortitudinis suæ;
7Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
7qui in manu omnium hominum signat, ut noverint singuli opera sua.
8Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
8Ingredietur bestia latibulum, et in antro suo morabitur.
9Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
9Ab interioribus egredietur tempestas, et ab Arcturo frigus.
10Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
10Flante Deo, concrescit gelu, et rursum latissimæ funduntur aquæ.
11A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
11Frumentum desiderat nubes, et nubes spargunt lumen suum.
12Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
12Quæ lustrant per circuitum, quocumque eas voluntas gubernantis duxerit, ad omne quod præceperit illis super faciem orbis terrarum:
13Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
13sive in una tribu, sive in terra sua, sive in quocumque loco misericordiæ suæ eas jusserit inveniri.
14Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
14Ausculta hæc, Job: sta, et considera mirabilia Dei.
15Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
15Numquid scis quando præceperit Deus pluviis, ut ostenderent lucem nubium ejus?
16A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
16Numquid nosti semitas nubium magnas, et perfectas scientias?
17Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
17Nonne vestimenta tua calida sunt, cum perflata fuerit terra austro?
18Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
18Tu forsitan cum eo fabricatus es cælos, qui solidissimi quasi ære fusi sunt.
19Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
19Ostende nobis quid dicamus illi: nos quippe involvimur tenebris.
20Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
20Quis narrabit ei quæ loquor? etiam si locutus fuerit homo, devorabitur.
21Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
21At nunc non vident lucem: subito aër cogetur in nubes, et ventus transiens fugabit eas.
22Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
22Ab aquilone aurum venit, et ad Deum formidolosa laudatio.
23Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
23Digne eum invenire non possumus: magnus fortitudine, et judicio, et justitia: et enarrari non potest.
no verse 24 in this text
24Ideo timebunt eum viri, et non audebunt contemplari omnes qui sibi videntur esse sapientes.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.