Jób 3
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
1Post hæc aperuit Job os suum, et maledixit diei suo,
2Nebo mluvě Job, řekl:
2et locutus est:
3Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
3[Pereat dies in qua natus sum, et nox in qua dictum est: Conceptus est homo.
4Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
4Dies ille vertatur in tenebras: non requirat eum Deus desuper, et non illustretur lumine.
5Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
5Obscurent eum tenebræ et umbra mortis; occupet eum caligo, et involvatur amaritudine.
6Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
6Noctem illam tenebrosus turbo possideat; non computetur in diebus anni, nec numeretur in mensibus.
7Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
7Sit nox illa solitaria, nec laude digna.
8Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
8Maledicant ei qui maledicunt diei, qui parati sunt suscitare Leviathan.
9Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
9Obtenebrentur stellæ caligine ejus; expectet lucem, et non videat, nec ortum surgentis auroræ.
10Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
10Quia non conclusit ostia ventris qui portavit me, nec abstulit mala ab oculis meis.
11Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
11Quare non in vulva mortuus sum? egressus ex utero non statim perii?
12Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
12Quare exceptus genibus? cur lactatus uberibus?
13Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
13Nunc enim dormiens silerem, et somno meo requiescerem
14S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
14cum regibus et consulibus terræ, qui ædificant sibi solitudines;
15Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
15aut cum principibus qui possident aurum, et replent domos suas argento;
16Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
16aut sicut abortivum absconditum non subsisterem, vel qui concepti non viderunt lucem.
17Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
17Ibi impii cessaverunt a tumultu, et ibi requieverunt fessi robore.
18Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
18Et quondam vincti pariter sine molestia, non audierunt vocem exactoris.
19Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
19Parvus et magnus ibi sunt, et servus liber a domino suo.
20Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
20Quare misero data est lux, et vita his qui in amaritudine animæ sunt:
21Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
21qui expectant mortem, et non venit, quasi effodientes thesaurum;
22Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
22gaudentque vehementer cum invenerint sepulchrum?
23Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
23viro cujus abscondita est via et circumdedit eum Deus tenebris?
24Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
24Antequam comedam, suspiro; et tamquam inundantes aquæ, sic rugitus meus:
25To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
25quia timor quem timebam evenit mihi, et quod verebar accidit.
26Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
26Nonne dissimulavi? nonne silui? nonne quievi? et venit super me indignatio.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.