Jób 3
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
1Потом отвори уста своја Јов и стаде клети дан свој.
2Nebo mluvě Job, řekl:
2И проговоривши Јов рече:
3Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
3Не било дана у који се родих, и ноћи у којој рекоше: Роди се детић!
4Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
4Био тај дан тама, не гледао га Бог озго, и не осветљавала га светлост!
5Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
5Мрак га запрзнио и сен смртни, облак га обастирао, био страшан као најгори дани!
6Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
6Ноћ ону освојила тама, не радовала се међу данима годишњим, не бројала се у месеце!
7Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
7Гле, ноћ она била пуста, певања не било у њој!
8Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
8Клели је који куну дане, који су готови пробудити крокодила!
9Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
9Потамнеле звезде у сумрачје њено, чекала видело и не дочекала га, и не видела зори трепавица;
10Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
10Што ми није затворила врата од утробе и није сакрила муку од мојих очију.
11Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
11Зашто не умрех у утроби? Не издахнух излазећи из утробе?
12Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
12Зашто ме прихватише колена? Зашто сисе, да сем?
13Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
13Јер бих сада лежао и почивао; спавао бих, и био бих миран,
14S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
14С царевима и саветницима земаљским, који зидаше себи пустолине,
15Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
15Или с кнезовима, који имаше злата, и куће своје пунише сребра.
16Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
16Или зашто не бих као недоношче сакривено, као дете које не угледа видела?
17Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
17Онде безбожници престају досађивати, и онде почивају изнемогли,
18Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
18И сужњи се одмарају и не чују глас настојников.
19Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
19Мали и велики онде је, и роб слободан од свог господара.
20Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
20Зашто се даје видело невољнику и живот онима који су тужног срца,
21Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
21Који чекају смрт а ње нема, и траже је већма него закопано благо,
22Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
22Који играју од радости и веселе се кад нађу гроб?
23Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
23Човеку, коме је пут сакривен и ког је Бог затворио одсвуда?
24Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
24Јер пре јела мог долази уздах мој, и као вода разлива се јаук мој.
25To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
25Јер чега се бојах дође на мене, и чега се страшах задеси ме.
26Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
26Не почивах нити имах мира нити се одмарах, и опет дође страхота.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.