Jób 21
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1A odpovídaje Job, řekl:
1А Јов одговори и рече:
2Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
2Слушајте добро речи моје, и то ће ми бити од вас утеха.
3Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
3Потрпите ме да ја говорим, а кад изговорим, подсмевајте ми се.
4Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
4Еда ли се ја човеку тужим? И како не би био жалостан дух мој?
5Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
5Погледајте на ме, и дивите се, и метните руку на уста.
6Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
6Ја кад помислим, страх ме је, и гроза подузима тело моје.
7Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
7Зашто безбожници живе? Старе? И богате се?
8Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
8Семе њихово стоји тврдо пред њима заједно с њима, и натражје њихово пред њиховим очима.
9Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
9Куће су њихове на миру без страха, и прут Божји није над њима.
10Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
10Бикови њихови скачу, и не промашују; краве њихове теле се, и не јалове се.
11Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
11Испуштају као стадо децу своју, и синови њихови поскакују.
12Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
12Подвикују уз бубањ и уз гусле, веселе се уза свиралу.
13Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
13Проводе у добру дане своје, и за час силазе у гроб.
14Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
14А Богу кажу: Иди од нас, јер нећемо да знамо за путеве твоје.
15Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
15Шта је свемогући да му служимо? И каква нам је корист, да му се молимо?
16Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
16Гле, добро њихово није у њиховој руци; намера безбожничка далеко је од мене.
17Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
17Колико се пута гаси жижак безбожнички и долази им погибао, дели им муке у делу свом Бог?
18Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
18Бивају као плева на ветру, као прах који разноси вихор?
19Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
19Чува ли Бог синовима његовим погибао њихову, плаћа им да осете?
20A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
20Виде ли својим очима погибао своју, и пију ли гнев Свемогућег?
21O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
21Јер шта је њима стало до куће њихове након њих, кад се број месеца њихових прекрати?
22Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
22Еда ли ће Бога ко учити мудрости, који суди високима?
23Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
23Један умире у потпуној сили својој, у миру и у срећи.
24Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
24Музилице су му пуне млека, и кости су му влажне од мождина.
25Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
25А други умире ојађене душе, који није уживао добра.
26Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
26Обојица леже у праху, и црви их покривају.
27Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
27Ето, знам ваше мисли и судове, којима ми чините криво.
28Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
28Јер говорите: Где је кућа силног, и где је шатор у коме наставају безбожници?
29Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
29Нисте ли никад питали путника? И шта вам казаше нећете да знате,
30Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
30Да се на дан погибли оставља задац, кад се пусти гнев.
31Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
31Ко ће га укорити у очи за живот његов? И ко ће му вратити шта је учинио?
32A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
32Али се износи у гробље и остаје у гомили.
33Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
33Слатке су му груде од долине, и вуче за собом све људе, а онима који га претекоше нема броја.
34Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
34Како ме, дакле, напразно тешите кад у одговорима вашим остаје превара?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.