Jób 10
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
1Додијао је души мојој живот мој; пустићу од себе тужњаву своју, говорићу у јаду душе своје.
2Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
2Рећи ћу Богу: Немој ме осудити; кажи ми зашто се преш са мном.
3Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
3Је ли Ти мило да чиниш силу, да одбацујеш дело руку својих и савет безбожнички обасјаваш?
4Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
4Јесу ли у Тебе очи телесне? Видиш ли као што види човек?
5Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
5Јесу ли дани твоји као дани човечији, и године твоје као век људски,
6Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
6Те истражујеш моје безакоње и за грех мој разбираш?
7Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
7Ти знаш да нисам крив, и нема никога ко би избавио из Твоје руке.
8Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
8Твоје су ме руке створиле и начиниле, и Ти ме одсвуда потиреш.
9Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
9Опомени се да си ме као од кала начинио, и опет ћеш ме у прах обратити.
10Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
10Ниси ли ме као млеко слио и као сир усирио ме?
11Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
11Навукао си на ме кожу и месо, и костима и жилама сплео си ме.
12Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
12Животом и милошћу даривао си ме; и старање Твоје чувало је дух мој.
13Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
13И сакрио си то у срцу свом; али знам да је у Тебе.
14Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
14Ако сам згрешио, опазио си ме, и ниси ме опростио безакоња мог.
15Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
15Ако сам скривио, тешко мени! Ако ли сам прав, не могу подигнути главе, пун срамоте и видећи муку своју.
16Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
16И ако се подигне, гониш ме као лав, и опет чиниш чудеса на мени.
17Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
17Понављаш сведочанства своја против мене, и умножаваш гнев свој на ме; војске једне за другом излазе на ме.
18Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
18Зашто си ме извадио из утробе? О да умрех! Да ме ни око не виде!
19A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
19Био бих као да никада нисам био; из утробе у гроб био бих однесен.
20Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
20Није ли мало дана мојих? Престани дакле и окани ме се да се мало опоравим,
21Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
21Пре него отидем одакле се нећу вратити, у земљу тамну и у сен смртни,
22Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
22У земљу тамну као мрак и у сен смртни, где нема промене и где је видело као тама.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.