Jób 4
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
1Тада одговори Елифас Теманац и рече:
2Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
2Ако ти проговоримо, да ти неће бити досадно? Али ко би се могао уздржати да не говори?
3Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
3Гле, учио си многе, и руке изнемогле крепио си;
4Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
4Речи су твоје подизале оног који падаше, и утврђивао си колена која клецаху.
5Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
5А сада кад дође на тебе, клонуо си; кад се тебе дотаче, смео си се.
6Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
6Није ли побожност твоја била уздање твоје? И доброта путева твојих надање твоје?
7Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
7Опомени се, ко је прав погинуо, и где су праведни истребљени?
8Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
8Како сам ја видео, који ору муку и сеју невољу, то и жању.
9Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
9Од дихања Божијег гину, и од даха ноздрва Његових нестаје их.
10Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
10Рика лаву, и глас љутом лаву и зуби лавићима сатиру се.
11Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
11Лав гине немајући лова, и лавићи расипају се.
12Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
12Још дође тајно до мене реч, и ухо моје дочу је мало.
13V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
13У мислима о ноћним утварама, кад тврд сан пада на људе,
14Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
14Страх подузе ме и дрхат, од ког устрепташе све кости моје,
15Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
15И дух прође испред мене, и длаке на телу мом накострешише се.
16Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
16Стаде, али му не познах лица; прилика беше пред очима мојим, и ћутећи чух глас:
17Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
17Еда ли је човек праведнији од Бога? Еда ли је човек чистији од Творца свог?
18Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
18Гле, слугама својим не верује, и у анђела својих налази недостатака;
19Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
19А камоли у оних који стоје у кућама земљаним, којима је темељ на праху и сатиру се брже него мољац.
20Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
20Од јутра до вечера сатру се, и нестане их навек да нико и не опази.
21Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
21Слава њихова не пролази ли с њима? Умиру, али не у мудрости.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.