Jób 4
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Petrus Canisius Bible, 1939 (De Heilige Schrift)
1Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
1Elifaz van Teman nam het woord, en sprak:
2Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
2Zullen wij het woord tot u richten, tot u, zo verslagen? Maar wie zou zijn woorden kunnen bedwingen?
3Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
3Zie, zelf hebt ge velen terecht gewezen, En slappe handen gesterkt;
4Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
4Uw woorden hebben struikelenden opgericht, Knikkende knieën hebt ge spierkracht verleend:
5Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
5Maar nu het ú overkomt, nu zijt ge verslagen, Nu het ú treft, verbijsterd!
6Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
6Was dan uw vroomheid niet uw hoop, Uw onberispelijke wandel niet uw vertrouwen?
7Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
7Denk eens na: wie kwam ooit onschuldig om, Of waar ter wereld werden rechtvaardigen verdelgd?
8Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
8Ik heb altijd gezien: Die onheil ploegen En rampspoed zaaien, die oogsten ze ook!
9Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
9Door Gods adem gaan ze te gronde, Door zijn ziedende gramschap komen ze om:
10Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
10Het gebrul van den leeuw en het gehuil van den luipaard verstomt. De tanden der leeuwenwelpen worden stuk gebroken;
11Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
11De leeuwin komt om bij gebrek aan prooi, De jongen van de leeuwinnen worden uiteen gejaagd!
12Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
12Eens drong een woord in het diepste geheim tot mij door En mijn oor ving er het gefluister van op.
13V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
13Het was in een nachtgezicht, uit dromen geboren, Wanneer een diepe slaap de mensen bevangt:
14Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
14Schrik en siddering grepen mij aan, En al mijn beenderen rilden van angst;
15Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
15Een ademtocht streek langs mijn gelaat, En deed mijn haren ten berge rijzen.
16Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
16Daar stond er één voor mij, Wiens gelaat ik niet kon herkennen; Een gestalte zweefde voor mijn oog, En ik hoorde het fluisteren van een stem:
17Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
17Is een mens ooit rechtvaardig voor God, Een mensenkind rein voor zijn Schepper?
18Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
18Zie, zelfs op zijn dienaars kan Hij niet bouwen, Zelfs in zijn engelen ontdekt Hij gebreken.
19Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
19Hoeveel te meer in hen, die lemen hutten bewonen, Wier fundament in het stof is gelegd, En die als motten worden doodgetrapt,
20Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
20Van ‘s morgens tot ‘s avonds te pletter gedrukt; Die zonder dat men er acht op slaat, Voor eeuwig vergaan;
21Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
21Die, als hun tentpin wordt uitgerukt, Gaan sterven, eer zij het weten!
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.