Jób 4
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Reina-Valera 1909
1Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
1Y RESPONDIÓ Eliphaz el Temanita, y dijo:
2Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
2Si probáremos á hablarte, serte ha molesto; mas ¿quién podrá detener las palabras?
3Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
3He aquí, tú enseñabas á muchos, y las manos flacas corroborabas;
4Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
4Al que vacilaba, enderezaban tus palabras, y esforzabas las rodillas que decaían.
5Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
5Mas ahora que el mal sobre ti ha venido, te es duro; y cuando ha llegado hasta ti, te turbas.
6Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
6¿Es este tu temor, tu confianza, tu esperanza, y la perfección de tus caminos?
7Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
7Recapacita ahora, ¿quién que fuera inocente se perdiera? y ¿en dónde los rectos fueron cortados?
8Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
8Como yo he visto, los que aran iniquidad y siembran injuria, la siegan.
9Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
9Perecen por el aliento de Dios, y por el espíritu de su furor son consumidos.
10Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
10El bramido del león, y la voz del león, y los dientes de los leoncillos son quebrantados.
11Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
11El león viejo perece por falta de presa, y los hijos del león son esparcidos.
12Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
12El negocio también me era á mí oculto; mas mi oído ha percibido algo de ello.
13V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
13En imaginaciones de visiones nocturnas, cuando el sueño cae sobre los hombres,
14Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
14Sobrevínome un espanto y un temblor, que estremeció todos mis huesos:
15Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
15Y un espíritu pasó por delante de mí, que hizo se erizara el pelo de mi carne.
16Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
16Paróse un fantasma delante de mis ojos, cuyo rostro yo no conocí, y quedo, oí que decía:
17Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
17¿Si será el hombre más justo que Dios? ¿si será el varón más limpio que el que lo hizo?
18Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
18He aquí que en sus siervos no confía, y notó necedad en sus ángeles;
19Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
19¡Cuánto más en los que habitan en casas de lodo, cuyo fundamento está en el polvo, y que serán quebrantados de la polilla!
20Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
20De la mañana á la tarde son quebrantados, y se pierden para siempre, sin haber quien lo considere.
21Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
21¿Su hermosura, no se pierde con ellos mismos? Mueren, y sin sabiduría.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.