Jób 29
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Reina-Valera 1909
1Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
1Y VOLVIÓ Job á tomar su propósito, y dijo:
2Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
2¡Quién me tornase como en los meses pasados, como en los días que Dios me guardaba,
3Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
3Cuando hacía resplandecer su candela sobre mi cabeza, á la luz de la cual yo caminaba en la oscuridad;
4Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
4Como fué en los días de mi mocedad, cuando el secreto de Dios estaba en mi tienda;
5Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
5Cuando aun el Omnipotente estaba conmigo, y mis hijos alrededor de mí;
6Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
6Cuando lavaba yo mis caminos con manteca, y la piedra me derramaba ríos de aceite!
7Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
7Cuando salía á la puerta á juicio, y en la plaza hacía preparar mi asiento,
8Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
8Los mozos me veían, y se escondían; y los viejos se levantaban, y estaban en pie;
9Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
9Los príncipes detenían sus palabras, ponían la mano sobre su boca;
10Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
10La voz de los principales se ocultaba, y su lengua se pegaba á su paladar:
11Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
11Cuando los oídos que me oían, me llamaban bienaventurado, y los ojos que me veían, me daban testimonio:
12Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
12Porque libraba al pobre que gritaba, y al huérfano que carecía de ayudador.
13Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
13La bendición del que se iba á perder venía sobre mí; y al corazón de la viuda daba alegría.
14V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
14Vestíame de justicia, y ella me vestía como un manto; y mi toca era juicio.
15Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
15Yo era ojos al ciego, y pies al cojo.
16Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
16A los menesterosos era padre; y de la causa que no entendía, me informaba con diligencia:
17A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
17Y quebraba los colmillos del inicuo, y de sus dientes hacía soltar la presa.
18A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
18Y decía yo: En mi nido moriré, y como arena multiplicaré días.
19Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
19Mi raíz estaba abierta junto á las aguas, y en mis ramas permanecía el rocío.
20Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
20Mi honra se renovaba en mí, y mi arco se corroboraba en mi mano.
21Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
21Oíanme, y esperaban; y callaban á mi consejo.
22Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
22Tras mi palabra no replicaban, y mi razón destilaba sobre ellos.
23Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
23Y esperábanme como á la lluvia, y abrían su boca como á la lluvia tardía.
24Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
24Si me reía con ellos, no lo creían: y no abatían la luz de mi rostro.
25Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
25Calificaba yo el camino de ellos, y sentábame en cabecera; y moraba como rey en el ejército, como el que consuela llorosos.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.