Jób 16
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Reina-Valera 1909
1A odpovídaje Job, řekl:
1Y RESPONDIÓ Job, y dijo:
2Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
2Muchas veces he oído cosas como estas: consoladores molestos sois todos vosotros.
3Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
3¿Tendrán fin las palabras ventosas? ó ¿qué te animará á responder?
4Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
4También yo hablaría como vosotros. Ojalá vuestra alma estuviera en lugar de la mía, que yo os tendría compañía en las palabras, y sobre vosotros movería mi cabeza.
5Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
5Mas yo os alentaría con mis palabras, y la consolación de mis labios apaciguaría el dolor vuestro .
6Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
6Si hablo, mi dolor no cesa; y si dejo de hablar , no se aparta de mí.
7Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
7Empero ahora me ha fatigado: has tú asolado toda mi compañía.
8A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
8Tú me has arrugado; testigo es mi flacura, que se levanta contra mí para testificar en mi rostro.
9Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
9Su furor me destrizó, y me ha sido contrario: crujió sus dientes contra mí; contra mí aguzó sus ojos mi enemigo.
10Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
10Abrieron contra mí su boca; hirieron mis mejillas con afrenta; contra mí se juntaron todos.
11Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
11Hame entregado Dios al mentiroso, y en las manos de los impíos me hizo estremecer
12Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
12Próspero estaba, y desmenuzóme: y arrebatóme por la cerviz, y despedazóme, y púsome por blanco suyo.
13Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
13Cercáronme sus flecheros, partió mis riñones, y no perdonó: mi hiel derramó por tierra.
14Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
14Quebrantóme de quebranto sobre quebranto; corrió contra mí como un gigante.
15Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
15Yo cosí saco sobre mi piel, y cargué mi cabeza de polvo.
16Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
16Mi rostro está enlodado con lloro, y mis párpados entenebrecidos:
17Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
17A pesar de no haber iniquidad en mis manos, y de haber sido mi oración pura.
18Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
18¡Oh tierra! no cubras mi sangre, y no haya lugar á mi clamor.
19Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
19Mas he aquí que en los cielos está mi testigo, y mi testimonio en las alturas.
20Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
20Disputadores son mis amigos: mas á Dios destilarán mis ojos.
21Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
21¡Ojalá pudiese disputar el hombre con Dios, como con su prójimo!
22Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
22Mas los años contados vendrán, y yo iré el camino por donde no volveré.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.