Jób 16
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1A odpovídaje Job, řekl:
1Respondens autem Job, dixit:
2Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
2[Audivi frequenter talia: consolatores onerosi omnes vos estis.
3Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
3Numquid habebunt finem verba ventosa? aut aliquid tibi molestum est, si loquaris?
4Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
4Poteram et ego similia vestri loqui, atque utinam esset anima vestra pro anima mea:
5Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
5consolarer et ego vos sermonibus, et moverem caput meum super vos;
6Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
6roborarem vos ore meo, et moverem labia mea, quasi parcens vobis.
7Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
7Sed quid agam? Si locutus fuero, non quiescet dolor meus, et si tacuero, non recedet a me.
8A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
8Nunc autem oppressit me dolor meus, et in nihilum redacti sunt omnes artus mei.
9Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
9Rugæ meæ testimonium dicunt contra me, et suscitatur falsiloquus adversus faciem meam, contradicens mihi.
10Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
10Collegit furorem suum in me, et comminans mihi, infremuit contra me dentibus suis: hostis meus terribilibus oculis me intuitus est.
11Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
11Aperuerunt super me ora sua, et exprobrantes percusserunt maxillam meam: satiati sunt pœnis meis.
12Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
12Conclusit me Deus apud iniquum, et manibus impiorum me tradidit.
13Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
13Ego ille quondam opulentus, repente contritus sum: tenuit cervicem meam, confregit me, et posuit me sibi quasi in signum.
14Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
14Circumdedit me lanceis suis; convulneravit lumbos meos: non pepercit, et effudit in terra viscera mea.
15Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
15Concidit me vulnere super vulnus: irruit in me quasi gigas.
16Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
16Saccum consui super cutem meam, et operui cinere carnem meam.
17Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
17Facies mea intumuit a fletu, et palpebræ meæ caligaverunt.
18Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
18Hæc passus sum absque iniquitate manus meæ, cum haberem mundas ad Deum preces.
19Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
19Terra, ne operias sanguinem meum, neque inveniat in te locum latendi clamor meus:
20Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
20ecce enim in cælo testis meus, et conscius meus in excelsis.
21Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
21Verbosi amici mei: ad Deum stillat oculus meus:
22Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
22atque utinam sic judicaretur vir cum Deo, quomodo judicatur filius hominis cum collega suo.
no verse 23 in this text
23Ecce enim breves anni transeunt, et semitam per quam non revertar ambulo.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.