Jób 35

Kralice Bible (1613)

Clementine Vulgate, 1598

1Ještě mluvil Elihu, a řekl:

1Igitur Eliu hæc rursum locutus est:

2Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

2[Numquid æqua tibi videtur tua cogitatio, ut diceres: Justior sum Deo?

3Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

3Dixisti enim: Non tibi placet quod rectum est: vel quid tibi proderit, si ego peccavero?

4Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

4Itaque ego respondebo sermonibus tuis, et amicis tuis tecum.

5Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

5Suspice cælum, et intuere: et contemplare æthera quod altior te sit.

6Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

6Si peccaveris, quid ei nocebis? et si multiplicatæ fuerint iniquitates tuæ, quid facies contra eum?

7Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

7Porro si juste egeris, quid donabis ei? aut quid de manu tua accipiet?

8Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

8Homini qui similis tui est, nocebit impietas tua: et filium hominis adjuvabit justitia tua.

9Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

9Propter multitudinem calumniatorum clamabunt, et ejulabunt propter vim brachii tyrannorum.

10Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

10Et non dixit: Ubi est Deus qui fecit me, qui dedit carmina in nocte;

11On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

11qui docet nos super jumenta terræ, et super volucres cæli erudit nos?

12Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

12Ibi clamabunt, et non exaudiet, propter superbiam malorum.

13A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

13Non ergo frustra audiet Deus, et Omnipotens causas singulorum intuebitur.

14Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

14Etiam cum dixeris: Non considerat: judicare coram illo, et expecta eum.

15Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

15Nunc enim non infert furorem suum, nec ulciscitur scelus valde.

16A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.

16Ergo Job frustra aperit os suum, et absque scientia verba multiplicat.]

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.