Jób 24
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
1[Ab Omnipotente non sunt abscondita tempora: qui autem noverunt eum, ignorant dies illius.
2Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
2Alii terminos transtulerunt; diripuerunt greges, et paverunt eos.
3Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
3Asinum pupillorum abegerunt, et abstulerunt pro pignore bovem viduæ.
4Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
4Subverterunt pauperum viam, et oppresserunt pariter mansuetos terræ.
5Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
5Alii quasi onagri in deserto egrediuntur ad opus suum: vigilantes ad prædam, præparant panem liberis.
6Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
6Agrum non suum demetunt, et vineam ejus, quem vi oppresserint, vindemiant.
7Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
7Nudos dimittunt homines, indumenta tollentes, quibus non est operimentum in frigore:
8A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
8quos imbres montium rigant, et non habentes velamen, amplexantur lapides.
9Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
9Vim fecerunt deprædantes pupillos, et vulgum pauperem spoliaverunt.
10Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
10Nudis et incedentibus absque vestitu, et esurientibus tulerunt spicas.
11Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
11Inter acervos eorum meridiati sunt, qui calcatis torcularibus sitiunt.
12Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
12De civitatibus fecerunt viros gemere, et anima vulneratorum clamavit: et Deus inultum abire non patitur.
13Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
13Ipsi fuerunt rebelles lumini: nescierunt vias ejus, nec reversi sunt per semitas ejus.
14Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
14Mane primo consurgit homicida; interficit egenum et pauperem: per noctem vero erit quasi fur.
15Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
15Oculus adulteri observat caliginem, dicens: Non me videbit oculus: et operiet vultum suum.
16Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
16Perfodit in tenebris domos, sicut in die condixerant sibi, et ignoraverunt lucem.
17Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
17Si subito apparuerit aurora, arbitrantur umbram mortis: et sic in tenebris quasi in luce ambulant.
18Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
18Levis est super faciem aquæ: maledicta sit pars ejus in terra, nec ambulet per viam vinearum.
19Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.
19Ad nimium calorem transeat ab aquis nivium, et usque ad inferos peccatum illius.
20Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
20Obliviscatur ejus misericordia; dulcedo illius vermes: non sit in recordatione, sed conteratur quasi lignum infructuosum.
21Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
21Pavit enim sterilem quæ non parit, et viduæ bene non fecit.
22Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
22Detraxit fortes in fortitudine sua, et cum steterit, non credet vitæ suæ.
23Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
23Dedit ei Deus locum pœnitentiæ, et ille abutitur eo in superbiam: oculi autem ejus sunt in viis illius.
24Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
24Elevati sunt ad modicum, et non subsistent: et humiliabuntur sicut omnia, et auferentur, et sicut summitates spicarum conterentur.
25Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
25Quod si non est ita, quis me potest arguere esse mentitum, et ponere ante Deum verba mea?]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.