Jób 30
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
1[Nunc autem derident me juniores tempore, quorum non dignabar patres ponere cum canibus gregis mei:
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
2quorum virtus manuum mihi erat pro nihilo, et vita ipsa putabantur indigni:
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
3egestate et fame steriles, qui rodebant in solitudine, squallentes calamitate et miseria.
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
4Et mandebant herbas, et arborum cortices, et radix juniperorum erat cibus eorum:
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
5qui de convallibus ista rapientes, cum singula reperissent, ad ea cum clamore currebant.
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
6In desertis habitabant torrentium, et in cavernis terræ, vel super glaream:
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
7qui inter hujuscemodi lætabantur, et esse sub sentibus delicias computabant:
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
8filii stultorum et ignobilium, et in terra penitus non parentes.
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
9Nunc in eorum canticum versus sum, et factus sum eis in proverbium.
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
10Abominantur me, et longe fugiunt a me, et faciem meam conspuere non verentur.
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
11Pharetram enim suam aperuit, et afflixit me, et frenum posuit in os meum.
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
12Ad dexteram orientis calamitates meæ illico surrexerunt: pedes meos subverterunt, et oppresserunt quasi fluctibus semitis suis.
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
13Dissipaverunt itinera mea; insidiati sunt mihi, et prævaluerunt: et non fuit qui ferret auxilium.
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
14Quasi rupto muro, et aperta janua, irruerunt super me, et ad meas miserias devoluti sunt.
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
15Redactus sum in nihilum: abstulisti quasi ventus desiderium meum, et velut nubes pertransiit salus mea.
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
16Nunc autem in memetipso marcescit anima mea, et possident me dies afflictionis.
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
17Nocte os meum perforatur doloribus, et qui me comedunt, non dormiunt.
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
18In multitudine eorum consumitur vestimentum meum, et quasi capito tunicæ succinxerunt me.
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
19Comparatus sum luto, et assimilatus sum favillæ et cineri.
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
20Clamo ad te, et non exaudis me: sto, et non respicis me.
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
21Mutatus es mihi in crudelem, et in duritia manus tuæ adversaris mihi.
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
22Elevasti me, et quasi super ventum ponens; elisisti me valide.
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
23Scio quia morti trades me, ubi constituta est domus omni viventi.
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
24Verumtamen non ad consumptionem eorum emittis manum tuam: et si corruerint, ipse salvabis.
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
25Flebam quondam super eo qui afflictus erat, et compatiebatur anima mea pauperi.
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
26Expectabam bona, et venerunt mihi mala: præstolabar lucem, et eruperunt tenebræ.
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
27Interiora mea efferbuerunt absque ulla requie: prævenerunt me dies afflictionis.
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
28Mœrens incedebam sine furore; consurgens, in turba clamabam.
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
29Frater fui draconum, et socius struthionum.
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
30Cutis mea denigrata est super me, et ossa mea aruerunt præ caumate.
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
31Versa est in luctum cithara mea, et organum meum in vocem flentium.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.