Jób 30
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
JPS Tanakh (Jewish Publication Society, 1917)
1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
1But now they that are younger than I have me in derision, whose fathers I disdained to set with the dogs of my flock.
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
2Yea, the strength of their hands, whereto should it profit me? men in whom ripe age is perished.
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
3They are gaunt with want and famine; they gnaw the dry ground, in the gloom of wasteness and desolation.
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
4They pluck salt-wort with wormwood; and the roots of the broom are their food.
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
5They are driven forth from the midst of men; they cry after them as after a thief.
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
6In the clefts of the valleys must they dwell, in holes of the earth and of the rocks.
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
7Among the bushes they bray; under the nettles they are gathered together.
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
8They are children of churls, yea, children of ignoble men; they were scourged out of the land.
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
9And now I am become their song, yea, I am a byword unto them.
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
10They abhor me, they flee far from me, and spare not to spit in my face.
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
11For He hath loosed my cord, and afflicted me, and they have cast off the bridle before me.
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
12Upon my right hand rise the brood; they entangle my feet, and they cast up against me their ways of destruction.
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
13They break up my path, they further my calamity, even men that have no helper.
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
14As through a wide breach they come; in the midst of the ruin they roll themselves upon me.
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
15Terrors are turned upon me, they chase mine honour as the wind; and my welfare is passed away as a cloud.
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
16And now my soul is poured out within me; days of affliction have taken hold upon me.
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
17In the night my bones are pierced, and fall from me, and my sinews take no rest.
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
18By the great force of my disease is my garment disfigured; it bindeth me about as the collar of my coat.
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
19He hath cast me into the mire, and I am become like dust and ashes.
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
20I cry unto Thee, and Thou dost not answer me; I stand up, and Thou lookest at me.
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
21Thou art turned to be cruel to me; with the might of Thy hand Thou hatest me.
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
22Thou liftest me up to the wind, Thou causest me to ride upon it; and Thou dissolvest my substance.
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
23For I know that Thou wilt bring me to death, and to the house appointed for all living.
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
24Surely none shall put forth his hand to a ruinous heap, neither because of these things shall help come in one's calamity,
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
25If I have not wept for him that was in trouble, and if my soul grieved not for the needy.
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
26Yet, when I looked for good, there came evil; and when I waited for light, there came darkness.
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
27Mine inwards boil, and rest not; days of affliction are come upon me.
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
28I go mourning without the sun; I stand up in the assembly, and cry for help.
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
29I am become a brother to jackals, and a companion to ostriches.
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
30My skin is black, and falleth from me, and my bones are burned with heat.
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
31Therefore is my harp turned to mourning, and my pipe into the voice of them that weep.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.