Jób 30
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
1Et maintenant!… je suis la risée de plus jeunes que moi, De ceux dont je dédaignais de mettre les pères Parmi les chiens de mon troupeau.
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
2Mais à quoi me servirait la force de leurs mains? Ils sont incapables d’atteindre la vieillesse.
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
3Desséchés par la misère et la faim, Ils fuient dans les lieux arides, Depuis longtemps abandonnés et déserts;
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
4Ils arrachent près des arbrisseaux les herbes sauvages, Et ils n’ont pour pain que la racine des genêts.
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
5On les chasse du milieu des hommes, On crie après eux comme après des voleurs.
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
6Ils habitent dans d’affreuses vallées, Dans les cavernes de la terre et dans les rochers;
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
7Ils hurlent parmi les buissons, Ils se rassemblent sous les ronces.
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
8Êtres vils et méprisés, On les repousse du pays.
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
9Et maintenant, je suis l’objet de leurs chansons, Je suis en butte à leurs propos.
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
10Ils ont horreur de moi, ils se détournent, Ils me crachent au visage.
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
11Ils n’ont plus de retenue et ils m’humilient, Ils rejettent tout frein devant moi.
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
12Ces misérables se lèvent à ma droite et me poussent les pieds, Ils se fraient contre moi des sentiers pour ma ruine;
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
13Ils détruisent mon propre sentier et travaillent à ma perte, Eux à qui personne ne viendrait en aide;
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
14Ils arrivent comme par une large brèche, Ils se précipitent sous les craquements.
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
15Les terreurs m’assiègent; Ma gloire est emportée comme par le vent, Mon bonheur a passé comme un nuage.
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
16Et maintenant, mon âme s’épanche en mon sein, Les jours de la souffrance m’ont saisi.
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
17La nuit me perce et m’arrache les os, La douleur qui me ronge ne se donne aucun repos,
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
18Par la violence du mal mon vêtement perd sa forme, Il se colle à mon corps comme ma tunique.
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
19Dieu m’a jeté dans la boue, Et je ressemble à la poussière et à la cendre.
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
20Je crie vers toi, et tu ne me réponds pas; Je me tiens debout, et tu me lances ton regard.
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
21Tu deviens cruel contre moi, Tu me combats avec la force de ta main.
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
22Tu me soulèves, tu me fais voler au-dessus du vent, Et tu m’anéantis au bruit de la tempête.
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
23Car, je le sais, tu me mènes à la mort, Au rendez-vous de tous les vivants.
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
24Mais celui qui va périr n’étend-il pas les mains? Celui qui est dans le malheur n’implore-t-il pas du secours?
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
25N’avais-je pas des larmes pour l’infortuné? Mon cœur n’avait-il pas pitié de l’indigent?
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
26J’attendais le bonheur, et le malheur est arrivé; J’espérais la lumière, et les ténèbres sont venues.
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
27Mes entrailles bouillonnent sans relâche, Les jours de la calamité m’ont surpris.
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
28Je marche noirci, mais non par le soleil; Je me lève en pleine assemblée, et je crie.
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
29Je suis devenu le frère des chacals, Le compagnon des autruches.
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
30Ma peau noircit et tombe, Mes os brûlent et se dessèchent.
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
31Ma harpe n’est plus qu’un instrument de deuil, Et mon chalumeau ne peut rendre que des sons plaintifs.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.