Jób 13
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
1Voici, mon œil a vu tout cela, Mon oreille l’a entendu et y a pris garde.
2Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
2Ce que vous savez, je le sais aussi, Je ne vous suis point inférieur.
3Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
3Mais je veux parler au Tout-Puissant, Je veux plaider ma cause devant Dieu;
4Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
4Car vous, vous n’imaginez que des faussetés, Vous êtes tous des médecins de néant.
5Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
5Que n’avez-vous gardé le silence? Vous auriez passé pour avoir de la sagesse.
6Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
6Écoutez, je vous prie, ma défense, Et soyez attentifs à la réplique de mes lèvres.
7Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
7Direz-vous en faveur de Dieu ce qui est injuste, Et pour le soutenir alléguerez-vous des faussetés?
8Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
8Voulez-vous avoir égard à sa personne? Voulez-vous plaider pour Dieu?
9Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
9S’il vous sonde, vous approuvera-t-il? Ou le tromperez-vous comme on trompe un homme?
10V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
10Certainement il vous condamnera, Si vous n’agissez en secret que par égard pour sa personne.
11Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
11Sa majesté ne vous épouvantera-t-elle pas? Sa terreur ne tombera-t-elle pas sur vous?
12Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
12Vos sentences sont des sentences de cendre, Vos retranchements sont des retranchements de boue.
13Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
13Taisez-vous, laissez-moi, je veux parler! Il m’en arrivera ce qu’il pourra.
14Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
14Pourquoi saisirais-je ma chair entre les dents? J’exposerai plutôt ma vie.
15By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
15Voici, il me tuera; je n’ai rien à espérer; Mais devant lui je défendrai ma conduite.
16Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
16Cela même peut servir à mon salut, Car un impie n’ose paraître en sa présence.
17Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
17Écoutez, écoutez mes paroles, Prêtez l’oreille à ce que je vais dire.
18Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
18Me voici prêt à plaider ma cause; Je sais que j’ai raison.
19Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
19Quelqu’un disputera-t-il contre moi? Alors je me tais, et je veux mourir.
20Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
20Seulement, accorde-moi deux choses Et je ne me cacherai pas loin de ta face:
21Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
21Retire ta main de dessus moi, Et que tes terreurs ne me troublent plus.
22Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
22Puis appelle, et je répondrai, Ou si je parle, réponds-moi!
23Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
23Quel est le nombre de mes iniquités et de mes péchés? Fais-moi connaître mes transgressions et mes péchés.
24Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
24Pourquoi caches-tu ton visage, Et me prends-tu pour ton ennemi?
25Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
25Veux-tu frapper une feuille agitée? Veux-tu poursuivre une paille desséchée?
26Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
26Pourquoi m’infliger d’amères souffrances, Me punir pour des fautes de jeunesse?
27A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
27Pourquoi mettre mes pieds dans les ceps, Surveiller tous mes mouvements, Tracer une limite à mes pas,
28Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
28Quand mon corps tombe en pourriture, Comme un vêtement que dévore la teigne?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.