Jób 13
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
1Siehe, das alles hat mein Auge gesehen und mein Ohr gehört, und ich habe es verstanden.
2Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
2Was ihr wißt, das weiß ich auch; und bin nicht geringer denn ihr.
3Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
3Doch wollte ich gern zu dem Allmächtigen reden und wollte gern mit Gott rechten.
4Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
4Aber ihr deutet's fälschlich und seid alle unnütze Ärzte.
5Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
5Wollte Gott, ihr schwieget, so wäret ihr weise.
6Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
6Höret doch meine Verantwortung und merket auf die Sache, davon ich rede!
7Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
7Wollt ihr Gott verteidigen mit Unrecht und für ihn List brauchen?
8Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
8Wollt ihr seine Person ansehen? Wollt ihr Gott vertreten?
9Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
9Wird's euch auch wohl gehen, wenn er euch richten wird? Meint ihr, daß ihr ihn täuschen werdet, wie man einen Menschen täuscht?
10V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
10Er wird euch strafen, wo ihr heimlich Person ansehet.
11Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
11Wird er euch nicht erschrecken, wenn er sich wird hervortun, und wird seine Furcht nicht über euch fallen?
12Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
12Eure Denksprüche sind Aschensprüche; eure Bollwerke werden wie Lehmhaufen sein.
13Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
13Schweiget mir, daß ich rede, es komme über mich, was da will.
14Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
14Was soll ich mein Fleisch mit meinen Zähnen davontragen und meine Seele in meine Hände legen?
15By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
15Siehe, er wird mich doch erwürgen, und ich habe nichts zu hoffen; doch will ich meine Wege vor ihm verantworten.
16Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
16Er wird ja mein Heil sein; denn es kommt kein Heuchler vor ihn.
17Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
17Höret meine Rede, und meine Auslegung gehe ein zu euren Ohren.
18Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
18Siehe, ich bin zum Rechtsstreit gerüstet; ich weiß, daß ich recht behalten werde.
19Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
19Wer ist, der mit mir rechten könnte? Denn dann wollte ich schweigen und verscheiden.
20Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
20Zweierlei tue mir nur nicht, so will ich mich vor dir nicht verbergen:
21Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
21laß deine Hand fern von mir sein, und dein Schrecken erschrecke mich nicht!
22Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
22Dann rufe, ich will antworten, oder ich will reden, antworte du mir!
23Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
23Wie viel ist meiner Missetaten und Sünden? Laß mich wissen meine Übertretung und Sünde.
24Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
24Warum verbirgst du dein Antlitz und hältst mich für deinen Feind?
25Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
25Willst du wider ein fliegend Blatt so ernst sein und einen dürren Halm verfolgen?
26Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
26Denn du schreibst mir Betrübnis an und willst über mich bringen die Sünden meiner Jugend.
27A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
27Du hast meinen Fuß in den Stock gelegt und hast acht auf alle meine Pfade und siehst auf die Fußtapfen meiner Füße,
28Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
28der ich doch wie Moder vergehe und wie ein Kleid, das die Motten fressen.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.