Jób 36
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Zatím přidal Elihu, a řekl:
1Elihu redet weiter und sprach:
2Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
2Harre mir noch ein wenig, ich will dir's zeigen; denn ich habe noch von Gottes wegen etwas zu sagen.
3Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
3Ich will mein Wissen weither holen und beweisen, daß mein Schöpfer recht habe.
4V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
4Meine Reden sollen ohne Zweifel nicht falsch sein; mein Verstand soll ohne Tadel vor dir sein.
5Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
5Siehe, Gott ist mächtig, und verachtet doch niemand; er ist mächtig von Kraft des Herzens.
6Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
6Den Gottlosen erhält er nicht, sondern hilft dem Elenden zum Recht.
7Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
7Er wendet seine Augen nicht von dem Gerechten; sondern mit Königen auf dem Thron läßt er sie sitzen immerdar, daß sie hoch bleiben.
8Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
8Und wenn sie gefangen blieben in Stöcken und elend gebunden mit Stricken,
9Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
9so verkündigt er ihnen, was sie getan haben, und ihre Untugenden, daß sie sich überhoben,
10A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
10und öffnet ihnen das Ohr zur Zucht und sagt ihnen, daß sie sich von dem Unrechten bekehren sollen.
11Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
11Gehorchen sie und dienen ihm, so werden sie bei guten Tagen alt werden und mit Lust leben.
12Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
12Gehorchen sie nicht, so werden sie ins Schwert fallen und vergehen in Unverstand.
13Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
13Die Heuchler werden voll Zorns; sie schreien nicht, wenn er sie gebunden hat.
14Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
14So wird ihre Seele in der Jugend sterben und ihr Leben unter den Hurern.
15Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
15Aber den Elenden wird er in seinem Elend erretten und dem Armen das Ohr öffnen in der Trübsal.
16A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
16Und auch dich lockt er aus dem Rachen der Angst in weiten Raum, da keine Bedrängnis mehr ist; und an deinem Tische, voll des Guten, wirst du Ruhe haben.
17Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
17Du aber machst die Sache der Gottlosen gut, daß ihre Sache und ihr Recht erhalten wird.
18Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
18Siehe zu, daß nicht vielleicht Zorn dich verlocke zum Hohn, oder die Größe des Lösegelds dich verleite.
19Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
19Meinst du, daß er deine Gewalt achte oder Gold oder irgend eine Stärke oder Vermögen?
20Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
20Du darfst der Nacht nicht begehren, welche Völker wegnimmt von ihrer Stätte.
21Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
21Hüte dich und kehre dich nicht zum Unrecht, wie du denn vor Elend angefangen hast.
22Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
22Siehe Gott ist zu hoch in seiner Kraft; wo ist ein Lehrer, wie er ist?
23Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
23Wer will ihm weisen seinen Weg, und wer will zu ihm sagen: “Du tust Unrecht?”
24Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
24Gedenke daß du sein Werk erhebest, davon die Leute singen.
25Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
25Denn alle Menschen sehen es; die Leute schauen's von ferne.
26Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
26Siehe Gott ist groß und unbekannt; seiner Jahre Zahl kann niemand erforschen.
27On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
27Er macht das Wasser zu kleinen Tropfen und treibt seine Wolken zusammen zum Regen,
28Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
28daß die Wolken fließen und triefen sehr auf die Menschen.
29(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
29Wenn er sich vornimmt die Wolken auszubreiten wie sein hoch Gezelt,
30Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
30siehe, so breitet er aus sein Licht über dieselben und bedeckt alle Enden des Meeres.
31Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
31Denn damit schreckt er die Leute und gibt doch Speise die Fülle.
32Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
32Er deckt den Blitz wie mit Händen und heißt ihn doch wieder kommen.
33Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
33Davon zeugt sein Geselle, des Donners Zorn in den Wolken.
34Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
no verse 34 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.