Jób 34
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Ještě mluvil Elihu, a řekl:
1Und es hob an Elihu und sprach:
2Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
2Hört, ihr Weisen, meine Rede, und ihr Verständigen, merkt auf mich!
3Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
3Denn das Ohr prüft die Rede, und der Mund schmeckt die Speise.
4Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
4Laßt uns ein Urteil finden, daß wir erkennen unter uns, was gut sei.
5Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
5Denn Hiob hat gesagt: “Ich bin gerecht, und Gott weigert mir mein Recht;
6Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
6ich muß lügen, ob ich wohl recht habe, und bin gequält von meinen Pfeilen, ob ich wohl nichts verschuldet habe.”
7Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
7Wer ist ein solcher Hiob, der da Spötterei trinkt wie Wasser
8A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
8und auf dem Wege geht mit den Übeltätern und wandelt mit gottlosen Leuten?
9Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
9Denn er hat gesagt: “Wenn jemand schon fromm ist, so gilt er doch nichts bei Gott.”
10A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
10Darum hört mir zu, ihr weisen Leute: Es sei ferne, daß Gott sollte gottlos handeln und der Allmächtige ungerecht;
11Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
11sondern er vergilt dem Menschen, darnach er verdient hat, und trifft einen jeglichen nach seinem Tun.
12A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
12Ohne zweifel, Gott verdammt niemand mit Unrecht, und der Allmächtige beugt das Recht nicht.
13Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
13Wer hat, was auf Erden ist, verordnet, und wer hat den ganzen Erdboden gesetzt?
14Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
14So er nun an sich dächte, seinen Geist und Odem an sich zöge,
15Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
15so würde alles Fleisch miteinander vergehen, und der Mensch würde wieder zu Staub werden.
16Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
16Hast du nun Verstand, so höre das und merke auf die Stimme meiner Reden.
17Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
17Kann auch, der das Recht haßt regieren? Oder willst du den, der gerecht und mächtig ist, verdammen?
18Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
18Sollte einer zum König sagen: “Du heilloser Mann!” und zu den Fürsten: “Ihr Gottlosen!”?
19Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
19Und er sieht nicht an die Person der Fürsten und kennt den Herrlichen nicht mehr als den Armen; denn sie sind alle seiner Hände Werk.
20V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
20Plötzlich müssen die Leute sterben und zu Mitternacht erschrecken und vergehen; die Mächtigen werden weggenommen nicht durch Menschenhand.
21Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
21Denn seine Augen sehen auf eines jeglichen Wege, und er schaut alle ihre Gänge.
22Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
22Es ist keine Finsternis noch Dunkel, daß sich da möchten verbergen die Übeltäter.
23Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
23Denn er darf auf den Menschen nicht erst lange achten, daß er vor Gott ins Gericht komme.
24Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
24Er bringt die Stolzen um, ohne erst zu forschen, und stellt andere an ihre Statt:
25Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
25darum daß er kennt ihre Werke und kehrt sie um des Nachts, daß sie zerschlagen werden.
26Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
26Er straft sie ab wie die Gottlosen an einem Ort, da man es sieht:
27Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
27darum daß sie von ihm weggewichen sind und verstanden seiner Wege keinen,
28Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
28daß das Schreien der Armen mußte vor ihn kommen und er das Schreien der Elenden hörte.
29(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
29Wenn er Frieden gibt, wer will verdammen? und wenn er das Antlitz verbirgt, wer will ihn schauen unter den Völkern und Leuten allzumal?
30Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
30Denn er läßt nicht über sie regieren einen Heuchler, das Volk zu drängen.
31Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
31Denn zu Gott muß man sagen: “Ich habe gebüßt, ich will nicht übel tun.
32Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
32Habe ich's nicht getroffen, so lehre du mich's besser; habe ich Unrecht gehandelt, ich will's nicht mehr tun.”
33Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
33Soll er nach deinem Sinn vergelten? Denn du verwirfst alles; du hast zu wählen, und nicht ich. Weißt du nun was, so sage an.
34Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
34Verständige Leute werden zu mir sagen und ein weiser Mann, der mir zuhört:
35Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
35“Hiob redet mit Unverstand, und seine Worte sind nicht klug.”
36Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
36O, daß Hiob versucht würde bis ans Ende! darum daß er sich zu ungerechten Leuten kehrt.
37Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
37Denn er hat über seine Sünde noch gelästert; er treibt Spott unter uns und macht seiner Reden viel wider Gott.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.