Jób 19
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1Tedy odpověděv Job, řekl:
1Job prit la parole et dit:
2Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
2Jusques à quand affligerez-vous mon âme, Et m’écraserez-vous de vos discours?
3Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
3Voilà dix fois que vous m’outragez; N’avez-vous pas honte de m’étourdir ainsi?
4Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
4Si réellement j’ai péché, Seul j’en suis responsable.
5Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
5Pensez-vous me traiter avec hauteur? Pensez-vous démontrer que je suis coupable?
6Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
6Sachez alors que c’est Dieu qui me poursuit, Et qui m’enveloppe de son filet.
7Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
7Voici, je crie à la violence, et nul ne répond; J’implore justice, et point de justice!
8Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
8Il m’a fermé toute issue, et je ne puis passer; Il a répandu des ténèbres sur mes sentiers.
9Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
9Il m’a dépouillé de ma gloire, Il a enlevé la couronne de ma tête.
10Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
10Il m’a brisé de toutes parts, et je m’en vais; Il a arraché mon espérance comme un arbre.
11Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
11Il s’est enflammé de colère contre moi, Il m’a traité comme l’un de ses ennemis.
12Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
12Ses troupes se sont de concert mises en marche, Elles se sont frayées leur chemin jusqu’à moi, Elles ont campé autour de ma tente.
13Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
13Il a éloigné de moi mes frères, Et mes amis se sont détournés de moi;
14Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
14Je suis abandonné de mes proches, Je suis oublié de mes intimes.
15Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
15Je suis un étranger pour mes serviteurs et mes servantes, Je ne suis plus à leurs yeux qu’un inconnu.
16Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
16J’appelle mon serviteur, et il ne répond pas; Je le supplie de ma bouche, et c’est en vain.
17Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
17Mon humeur est à charge à ma femme, Et ma plainte aux fils de mes entrailles.
18Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
18Je suis méprisé même par des enfants; Si je me lève, je reçois leurs insultes.
19V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
19Ceux que j’avais pour confidents m’ont en horreur, Ceux que j’aimais se sont tournés contre moi.
20K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
20Mes os sont attachés à ma peau et à ma chair; Il ne me reste que la peau des dents.
21Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
21Ayez pitié, ayez pitié de moi, vous, mes amis! Car la main de Dieu m’a frappé.
22Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
22Pourquoi me poursuivre comme Dieu me poursuit? Pourquoi vous montrer insatiables de ma chair?
23Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
23Oh! Je voudrais que mes paroles fussent écrites, Qu’elles fussent écrites dans un livre;
24Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
24Je voudrais qu’avec un burin de fer et avec du plomb Elles fussent pour toujours gravées dans le roc…
25Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
25Mais je sais que mon rédempteur est vivant, Et qu’il se lèvera le dernier sur la terre.
26A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
26Quand ma peau sera détruite, il se lèvera; Quand je n’aurai plus de chair, je verrai Dieu.
27Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
27Je le verrai, et il me sera favorable; Mes yeux le verront, et non ceux d’un autre; Mon âme languit d’attente au-dedans de moi.
28Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
28Vous direz alors: Pourquoi le poursuivions-nous? Car la justice de ma cause sera reconnue.
29Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
29Craignez pour vous le glaive: Les châtiments par le glaive sont terribles! Et sachez qu’il y a un jugement.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.