Jób 16
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1A odpovídaje Job, řekl:
1Job prit la parole et dit:
2Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
2J’ai souvent entendu pareilles choses; Vous êtes tous des consolateurs fâcheux.
3Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
3Quand finiront ces discours en l’air? Pourquoi cette irritation dans tes réponses?
4Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
4Moi aussi, je pourrais parler comme vous, Si vous étiez à ma place: Je vous accablerais de paroles, Je secouerais sur vous la tête,
5Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
5Je vous fortifierais de la bouche, Je remuerais les lèvres pour vous soulager.
6Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
6Si je parle, mes souffrances ne seront point calmées, Si je me tais, en quoi seront-elles moindres?
7Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
7Maintenant, hélas! Il m’a épuisé… Tu as ravagé toute ma maison;
8A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
8Tu m’as saisi, pour témoigner contre moi; Ma maigreur se lève, et m’accuse en face.
9Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
9Il me déchire et me poursuit dans sa fureur, Il grince des dents contre moi, Il m’attaque et me perce de son regard.
10Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
10Ils ouvrent la bouche pour me dévorer, Ils m’insultent et me frappent les joues, Ils s’acharnent tous après moi.
11Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
11Dieu me livre à la merci des impies, Il me précipite entre les mains des méchants.
12Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
12J’étais tranquille, et il m’a secoué, Il m’a saisi par la nuque et m’a brisé, Il a tiré sur moi comme à un but.
13Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
13Ses traits m’environnent de toutes parts; Il me perce les reins sans pitié, Il répand ma bile sur la terre.
14Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
14Il me fait brèche sur brèche, Il fond sur moi comme un guerrier.
15Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
15J’ai cousu un sac sur ma peau; J’ai roulé ma tête dans la poussière.
16Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
16Les pleurs ont altéré mon visage; L’ombre de la mort est sur mes paupières.
17Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
17Je n’ai pourtant commis aucune violence, Et ma prière fut toujours pure.
18Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
18O terre, ne couvre point mon sang, Et que mes cris prennent librement leur essor!
19Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
19Déjà maintenant, mon témoin est dans le ciel, Mon témoin est dans les lieux élevés.
20Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
20Mes amis se jouent de moi; C’est Dieu que j’implore avec larmes.
21Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
21Puisse-t-il donner à l’homme raison contre Dieu, Et au fils de l’homme contre ses amis!
22Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
22Car le nombre de mes années touche à son terme, Et je m’en irai par un sentier d’où je ne reviendrai pas.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.