Jób 16
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
King James Version with Apocrypha
1A odpovídaje Job, řekl:
1Then Job answered and said,
2Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
2I have heard many such things: miserable comforters are ye all.
3Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
3Shall vain words have an end? or what emboldeneth thee that thou answerest?
4Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
4I also could speak as ye do: if your soul were in my soul’s stead, I could heap up words against you, and shake mine head at you.
5Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
5But I would strengthen you with my mouth, and the moving of my lips should asswage your grief .
6Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
6Though I speak, my grief is not asswaged: and though I forbear, what am I eased?
7Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
7But now he hath made me weary: thou hast made desolate all my company.
8A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
8And thou hast filled me with wrinkles, which is a witness against me: and my leanness rising up in me beareth witness to my face.
9Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
9He teareth me in his wrath, who hateth me: he gnasheth upon me with his teeth; mine enemy sharpeneth his eyes upon me.
10Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
10They have gaped upon me with their mouth; they have smitten me upon the cheek reproachfully; they have gathered themselves together against me.
11Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
11God hath delivered me to the ungodly, and turned me over into the hands of the wicked.
12Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
12I was at ease, but he hath broken me asunder: he hath also taken me by my neck, and shaken me to pieces, and set me up for his mark.
13Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
13His archers compass me round about, he cleaveth my reins asunder, and doth not spare; he poureth out my gall upon the ground.
14Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
14He breaketh me with breach upon breach, he runneth upon me like a giant.
15Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
15I have sewed sackcloth upon my skin, and defiled my horn in the dust.
16Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
16My face is foul with weeping, and on my eyelids is the shadow of death;
17Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
17Not for any injustice in mine hands: also my prayer is pure.
18Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
18O earth, cover not thou my blood, and let my cry have no place.
19Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
19Also now, behold, my witness is in heaven, and my record is on high.
20Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
20My friends scorn me: but mine eye poureth out tears unto God.
21Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
21O that one might plead for a man with God, as a man pleadeth for his neighbour!
22Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
22When a few years are come, then I shall go the way whence I shall not return.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.