Jób 11
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
King James Version with Apocrypha
1A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
1Then answered Zophar the Naamathite, and said,
2Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
2Should not the multitude of words be answered? and should a man full of talk be justified?
3Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
3Should thy lies make men hold their peace? and when thou mockest, shall no man make thee ashamed?
4Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
4For thou hast said, My doctrine is pure, and I am clean in thine eyes.
5Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
5But oh that God would speak, and open his lips against thee;
6Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
6And that he would shew thee the secrets of wisdom, that they are double to that which is! Know therefore that God exacteth of thee less than thine iniquity deserveth .
7Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
7Canst thou by searching find out God? canst thou find out the Almighty unto perfection?
8Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
8It is as high as heaven; what canst thou do? deeper than hell; what canst thou know?
9Delší jest míra její než země, a širší než moře.
9The measure thereof is longer than the earth, and broader than the sea.
10Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
10If he cut off, and shut up, or gather together, then who can hinder him?
11Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
11For he knoweth vain men: he seeth wickedness also; will he not then consider it ?
12Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
12For vain man would be wise, though man be born like a wild ass’s colt.
13Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
13If thou prepare thine heart, and stretch out thine hands toward him;
14Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
14If iniquity be in thine hand, put it far away, and let not wickedness dwell in thy tabernacles.
15Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
15For then shalt thou lift up thy face without spot; yea, thou shalt be stedfast, and shalt not fear:
16Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
16Because thou shalt forget thy misery, and remember it as waters that pass away:
17K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
17And thine age shall be clearer than the noonday; thou shalt shine forth, thou shalt be as the morning.
18Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
18And thou shalt be secure, because there is hope; yea, thou shalt dig about thee, and thou shalt take thy rest in safety.
19A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
19Also thou shalt lie down, and none shall make thee afraid; yea, many shall make suit unto thee.
20Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
20But the eyes of the wicked shall fail, and they shall not escape, and their hope shall be as the giving up of the ghost.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.