Jób 11
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Reina-Valera 1909
1A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
1Y RESPONDIÓ Sophar Naamathita, y dijo:
2Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
2¿Las muchas palabras no han de tener respuesta? ¿y el hombre parlero será justificado?
3Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
3¿Harán tus falacias callar á los hombres? ¿y harás escarnio, y no habrá quien te avergüence?
4Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
4Tú dices: Mi conversar es puro, y yo soy limpio delante de tus ojos.
5Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
5Mas ¡oh quién diera que Dios hablara, y abriera sus labios contigo,
6Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
6Y que te declarara los arcanos de la sabiduría, que son de doble valor que la hacienda! Conocerías entonces que Dios te ha castigado menos que tu iniquidad merece.
7Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
7¿Alcanzarás tú el rastro de Dios? ¿llegarás tú á la perfección del Todopoderoso?
8Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
8Es más alto que los cielos: ¿qué harás? Es más profundo que el infierno: ¿cómo lo conocerás?
9Delší jest míra její než země, a širší než moře.
9Su dimensión es más larga que la tierra, y más ancha que la mar.
10Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
10Si cortare, ó encerrare, ó juntare, ¿quién podrá contrarrestarle?
11Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
11Porque él conoce á los hombres vanos: ve asimismo la iniquidad, ¿y no hará caso?
12Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
12El hombre vano se hará entendido, aunque nazca como el pollino del asno montés.
13Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
13Si tú apercibieres tu corazón, y extendieres á él tus manos;
14Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
14Si alguna iniquidad hubiere en tu mano, y la echares de ti, y no consintieres que more maldad en tus habitaciones;
15Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
15Entonces levantarás tu rostro limpio de mancha, y serás fuerte y no temerás:
16Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
16Y olvidarás tu trabajo, ó te acordarás de él como de aguas que pasaron:
17K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
17Y en mitad de la siesta se levantará bonanza; resplandecerás, y serás como la mañana:
18Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
18Y confiarás, que habrá esperanza; y cavarás, y dormirás seguro:
19A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
19Y te acostarás, y no habrá quien te espante: y muchos te rogarán.
20Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
20Mas los ojos de los malos se consumirán, y no tendrán refugio; y su esperanza será agonía del alma.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.