Jób 11
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
1Respondens autem Sophar Naamathites, dixit:
2Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
2[Numquid qui multa loquitur, non et audiet? aut vir verbosus justificabitur?
3Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
3Tibi soli tacebunt homines? et cum ceteros irriseris, a nullo confutaberis?
4Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
4Dixisti enim: Purus est sermo meus, et mundus sum in conspectu tuo.
5Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
5Atque utinam Deus loqueretur tecum, et aperiret labia sua tibi,
6Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
6ut ostenderet tibi secreta sapientiæ, et quod multiplex esset lex ejus: et intelligeres quod multo minora exigaris ab eo quam meretur iniquitas tua !
7Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
7Forsitan vestigia Dei comprehendes, et usque ad perfectum Omnipotentem reperies?
8Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
8Excelsior cælo est, et quid facies? profundior inferno, et unde cognosces?
9Delší jest míra její než země, a širší než moře.
9Longior terra mensura ejus, et latior mari.
10Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
10Si subverterit omnia, vel in unum coarctaverit, quis contradicet ei?
11Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
11Ipse enim novit hominum vanitatem; et videns iniquitatem, nonne considerat?
12Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
12Vir vanus in superbiam erigitur, et tamquam pullum onagri se liberum natum putat.
13Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
13Tu autem firmasti cor tuum, et expandisti ad eum manus tuas.
14Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
14Si iniquitatem quæ est in manu tua abstuleris a te, et non manserit in tabernaculo tuo injustitia,
15Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
15tunc levare poteris faciem tuam absque macula; et eris stabilis, et non timebis.
16Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
16Miseriæ quoque oblivisceris, et quasi aquarum quæ præterierunt recordaberis.
17K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
17Et quasi meridianus fulgor consurget tibi ad vesperam; et cum te consumptum putaveris, orieris ut lucifer.
18Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
18Et habebis fiduciam, proposita tibi spe: et defossus securus dormies.
19A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
19Requiesces, et non erit qui te exterreat; et deprecabuntur faciem tuam plurimi.
20Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
20Oculi autem impiorum deficient, et effugium peribit ab eis: et spes illorum abominatio animæ.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.