Jób 17

Kralice Bible (1613)

Louis Segond 1910

1Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

1Mon souffle se perd, Mes jours s’éteignent, Le sépulcre m’attend.

2Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

2Je suis environné de moqueurs, Et mon œil doit contempler leurs insultes.

3Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

3Sois auprès de toi-même ma caution; Autrement, qui répondrait pour moi?

4Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

4Car tu as fermé leur cœur à l’intelligence; Aussi ne les laisseras-tu pas triompher.

5Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

5On invite ses amis au partage du butin, Et l’on a des enfants dont les yeux se consument.

6Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

6Il m’a rendu la fable des peuples, Et ma personne est un objet de mépris.

7Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

7Mon œil est obscurci par la douleur; Tous mes membres sont comme une ombre.

8Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

8Les hommes droits en sont stupéfaits, Et l’innocent se soulève contre l’impie.

9Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

9Le juste néanmoins demeure ferme dans sa voie, Celui qui a les mains pures se fortifie de plus en plus.

10Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

10Mais vous tous, revenez à vos mêmes discours, Et je ne trouverai pas un sage parmi vous.

11Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

11Quoi! Mes jours sont passés, mes projets sont anéantis, Les projets qui remplissaient mon cœur…

12Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

12Et ils prétendent que la nuit c’est le jour, Que la lumière est proche quand les ténèbres sont là!

13Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

13C’est le séjour des morts que j’attends pour demeure, C’est dans les ténèbres que je dresserai ma couche;

14Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

14Je crie à la fosse: Tu es mon père! Et aux vers: Vous êtes ma mère et ma sœur!

15Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

15Mon espérance, où donc est-elle? Mon espérance, qui peut la voir?

16Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

16Elle descendra vers les portes du séjour des morts, Quand nous irons ensemble reposer dans la poussière.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.