Jób 10
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
1My soul is weary of my life, I will let go my speech against myself, I will speak in the bitterness of my soul.
2Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
2I will say to God: Do not condemn me: tell me why thou judgest me so.
3Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
3Doth it seem good to thee that thou shouldst calumniate me, and oppress me, the work of thy own hands, and help the counsel of the wicked?
4Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
4Hast thou eyes of flesh: or, shalt thou see as man seeth?
5Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
5Are thy days as the days of man, and are thy years as the times of men:
6Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
6That thou shouldst inquire after my iniquity, and search after my sin?
7Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
7And shouldst know that I have done no wicked thing, whereas there is no man that can deliver out of thy hand.
8Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
8Thy hands have made me, and fashioned me wholly round about, and dost thou thus cast me down headlong on a sudden?
9Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
9Remember, I beseech thee, that thou hast made me as the clay, and thou wilt bring me into dust again.
10Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
10Hast thou not milked me as milk, and curdled me like cheese?
11Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
11Thou hast clothed me with skin and flesh: thou hast put me together with bones and sinews:
12Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
12Thou hast granted me life and mercy, and thy visitation hath preserved my spirit.
13Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
13Although thou conceal these things in thy heart, yet I know that thou rememberest all things.
14Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
14If I have sinned and thou hast spared me for an hour: why dost thou not suffer me to be clean from my iniquity?
15Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
15And if I be wicked, woe unto me: and if just, I shall not lift up my head, being filled with affliction and misery.
16Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
16And for pride thou wilt take me as a lioness, and returning thou tormentest me wonderfully.
17Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
17Thou renewest thy witnesses against me, and multipliest thy wrath upon me, and pains war against me.
18Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
18Why didst thou bring me forth out of the womb: O that I had been consumed that eye might not see me!
19A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
19I should have been as if I had not been, carried from the womb to the grave.
20Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
20Shall not the fewness of my days be ended shortly? suffer me, therefore, that I may lament my sorrow a little:
21Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
21Before I go, and return no more, to a land that is dark and covered with the mist of death:
22Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
22A land of misery and darkness, where the shadow of death, and no order, but everlasting horror dwelleth.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.