Jób 21
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
1A odpovídaje Job, řekl:
1Então Jó respondeu:
2Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
2“Ouçam com atenção as minhas palavras. Que isto lhes sirva de consolação.
3Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
3Permitam-me, e eu também falarei. Depois que eu tiver falado, continuem a zombar.
4Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
4Quanto a mim, acaso é a um homem que faço a minha queixa? Por que eu não ficaria impaciente?
5Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
5Olhem para mim, e fiquem espantados. Ponham a mão sobre a boca.
6Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
6Quando me lembro disso, fico perturbado. O horror toma conta da minha carne.
7Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
7“Por que os ímpios continuam vivos, envelhecem e ainda crescem em poder?
8Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
8Seus filhos se estabelecem com eles à sua vista, e os seus descendentes diante dos seus olhos.
9Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
9Suas casas estão seguras e livres do medo; e a vara de Deus não está sobre eles.
10Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
10Seus touros procriam sem falhar. Suas vacas dão cria, e não abortam.
11Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
11Eles deixam sair os seus pequeninos como um rebanho. Seus filhos dançam.
12Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
12Eles cantam ao som do tamborim e da harpa, e se alegram ao som da flauta.
13Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
13Eles passam os seus dias em prosperidade. Em um instante descem ao Seol.
14Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
14Eles dizem a Deus: ‘Afasta-te de nós, pois não queremos conhecer os teus caminhos.
15Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
15Quem é o Todo-Poderoso, para que o sirvamos? Que proveito teríamos, se orássemos a ele?’
16Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
16Eis que a prosperidade deles não está em suas próprias mãos. O conselho dos ímpios está longe de mim.
17Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
17“Quantas vezes a lâmpada dos ímpios se apaga, ou a calamidade cai sobre eles, ou Deus lhes reparte dores em sua ira?
18Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
18Quantas vezes eles são como a palha diante do vento, como o restolho que a tempestade leva embora?
19Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
19Vocês dizem: ‘Deus guarda o castigo da iniquidade para os filhos dele.’ Que Ele retribua a ele mesmo, para que o sinta.
20A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
20Que os seus próprios olhos vejam a sua destruição. Que ele beba da ira do Todo-Poderoso.
21O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
21Pois, que se importa ele com a sua casa depois de si, quando o número dos seus meses for cortado?
22Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
22“Acaso alguém ensinará conhecimento a Deus, visto que ele julga os que estão nas alturas?
23Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
23Um morre em seu pleno vigor, estando totalmente tranquilo e em paz.
24Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
24Seus baldes estão cheios de leite. A medula dos seus ossos está umedecida.
25Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
25Outro morre em amargura de alma, e nunca prova o que é bom.
26Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
26Ambos se deitam no pó, e os vermes os cobrem.
27Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
27“Eis que eu conheço os pensamentos de vocês, os planos com os quais vocês me fariam injustiça.
28Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
28Pois vocês dizem: ‘Onde está a casa do príncipe? Onde está a tenda em que os ímpios habitavam?’
29Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
29Vocês não perguntaram aos viajantes? Não conhecem as suas evidências,
30Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
30de que o homem mau é preservado no dia da calamidade, de que eles são conduzidos a salvo no dia da ira?
31Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
31Quem denunciará o seu caminho na sua face? Quem lhe retribuirá pelo que ele fez?
32A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
32Contudo, ele será levado para a sepultura. E manterão vigília sobre o seu túmulo.
33Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
33Os torrões do vale lhe serão doces. Todos os homens o seguirão, assim como foram inumeráveis os que o precederam.
34Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
34Como, pois, vocês podem me consolar com tolices, visto que nas suas respostas só resta falsidade?”
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.