Jób
Chapter 31
Kralice Bible (1613)
vs Bíblia Portuguesa …
Aa
Text size
Line width
Verse numbers

Jób 31

Kralice Bible (1613)
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
1Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
1“Fiz uma aliança com os meus olhos; como, então, eu poderia olhar com cobiça para uma jovem?
2Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
2Pois qual é a porção que vem de Deus lá de cima, e a herança do Todo-Poderoso nas alturas?
3Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
3Não é a calamidade para os injustos, e o desastre para os que praticam a iniquidade?
4Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
4Acaso ele não vê os meus caminhos, e não conta todos os meus passos?
5Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
5“Se andei com falsidade, e o meu pé se apressou para o engano
6Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
6(que eu seja pesado em balança justa, para que Deus conheça a minha integridade);
7Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
7se o meu passo se desviou do caminho, se o meu coração seguiu os meus olhos, se alguma impureza se apegou às minhas mãos,
8Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
8então que eu semeie, e outro coma. Sim, que as colheitas do meu campo sejam arrancadas pelas raízes.
9Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
9“Se o meu coração foi seduzido por uma mulher, e fiquei à espreita na porta do meu vizinho,
10Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
10então que a minha esposa moa para outro, e que outros se deitem com ela.
11Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
11Pois isso seria um crime hediondo. Sim, seria uma iniquidade a ser punida pelos juízes,
12Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
12pois é um fogo que consome até a destruição, e arrancaria pelas raízes todo o meu ganho.
13Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
13“Se desprezei a causa do meu servo ou da minha serva, quando eles tinham uma queixa contra mim,
14Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
14o que, então, farei quando Deus se levantar? Quando ele me pedir contas, o que lhe responderei?
15Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
15Aquele que me formou no ventre não o formou também? Não foi o mesmo que nos moldou no ventre?
16Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
16“Se neguei aos pobres o seu desejo, ou fiz com que os olhos da viúva desfalecessem,
17A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
17ou se comi o meu pedaço de pão sozinho, sem que o órfão comesse dele
18Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
18(não, desde a minha juventude ele cresceu comigo como com um pai, e a tenho guiado desde o ventre da minha mãe);
19Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
19se vi alguém perecer por falta de roupa, ou que o necessitado não tinha coberta;
20Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
20se o seu coração não me abençoou, se ele não foi aquecido com a lã das minhas ovelhas;
21Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
21se levantei a minha mão contra o órfão, porque vi que eu tinha apoio na porta;
22Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
22então que o meu ombro caia da omoplata, e que o meu braço seja quebrado do osso.
23Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
23Pois a calamidade que vem de Deus é um terror para mim. Por causa da sua majestade, eu nada poderia fazer.
24Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
24“Se fiz do ouro a minha esperança, e disse ao ouro puro: ‘Você é a minha confiança’;
25Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
25Se me alegrei porque a minha riqueza era grande, e porque a minha mão havia alcançado muito;
26Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
26se olhei para o sol quando brilhava, ou para a lua movendo-se em esplendor,
27Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
27e o meu coração foi secretamente seduzido, e a minha mão atirou um beijo da minha boca;
28I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
28isso também seria uma iniquidade a ser punida pelos juízes, pois eu teria negado a Deus que está nas alturas.
29Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
29“Se me alegrei com a destruição daquele que me odiava, ou me exaltei quando o mal o alcançou
30Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
30(certamente não permiti que a minha boca pecasse, pedindo a sua vida com uma maldição);
31Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
31se os homens da minha tenda não disseram: ‘Quem pode encontrar alguém que não tenha se fartado com a sua carne?’
32Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
32(o estrangeiro não acampou na rua, mas abri as minhas portas ao viajante);
33Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
33se, como Adão, encobri as minhas transgressões, escondendo a minha iniquidade no meu coração,
34A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
34porque temia a grande multidão, e o desprezo das famílias me aterrorizava, de modo que me calei, e não saí da porta —
35Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
35ah, se eu tivesse alguém para me ouvir! Eis aqui a minha assinatura! Que o Todo-Poderoso me responda! Que o meu acusador escreva a acusação contra mim!
36Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
36Certamente eu a levaria sobre o meu ombro, e a amarraria a mim como uma coroa.
37Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
37Eu lhe declararia o número dos meus passos. Eu me aproximaria dele como um príncipe.
38Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
38Se a minha terra clamar contra mim, e os seus sulcos chorarem juntos;
39Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
39se comi os seus frutos sem pagar, ou fiz com que os seus donos perdessem a vida,
40Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol.
40que cresçam espinheiros em lugar de trigo, e ervas daninhas em lugar de cevada.” As palavras de Jó terminaram.
41Skonávají se slova Jobova.
no verse 41 in this text

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.